Pedagogika - stará 2 orámečkované

- výchovná - spravedlivé hodnocení – podporuje píli, vytrvalost…..

- informativní (pro učitele, žáky)

- korekční (pro žáky)

Při hodnocení vědomostí a dovedností žáků se uplatňují 2 základní hlediska:

• kvantitativní – zaměřené na rozsah osvojeného učiva,

• kvalitativní – sleduje správnost osvojených vědomostí a dovedností, pohotovost myšlení,

Hodnocení může být průběžné, etapové a závěrečné.

Průběžným prověřováním lze zjistit, jak žáci pochopili a osvojili si učivo, co je třeba ještě vysvětlit a procvičit, jaké úkoly pro samostatnou práci zadat, aby se zvýšila kvalita získaných poznatků.

Etapové prověřování se provádí po ukončení určité časové etapy, popřípadě po probrání určitého tematického celku.

Závěrečné prověřování a hodnocení znamená celkové posouzení kvality vědomostí dovedností, návyků, tvořivých schopností, názorů a postojů žáka. Při tomto hodnocení je třeba klást důraz na:

• ucelenost získaných vědomostí a dovedností,

• schopnost aplikace osvojených vědomostí do praxe,

• schopnost samostatného řešení problémových úkolů,

• kulturu mluveného slova a používání odborné terminologie.

Smysl hodnocení:

• Informovat žáka, do jaké míry zvládl nebo zvládá požadavky osnov

• Informovat žáka, jak by měl pracovat a postupovat dále.Jakou cestu zvolit či prostředek zvolit. Jak odstranit nebo zmírnit nedostatky.

• Motivovat, povzbudit a podnítit žáka k další práci. Hodnocení by mělo být výrazem pedagogického optimismu. Hodnocení by nemělo být výrazem pesimismu a odrazovat žáka od další práce.

• Významná zpětnovazební informace pro učitele o účinnosti zvolených metod a postupů a prostředkem k hlubšímu poznávání žáků.

• Významná informace pro rodiče.

Principy hodnocení:

• Učitel by měl hodnotit objektivně, spravedlivě a taktně a nestranně.

• Mělo by žákům pomáhat překonávat případné nedostatky, povzbudit je, orientovat pozitivním směrem a kladně motivovat.

• Mělo by být prováděno humánním, taktním, rozvážným a citlivým způsobem.

• Výsledky by neměly být podceňovány ani přeceňovány.

• Požadavky na žáka by měli být přiměřené.

• Při hodnocení učitel přihlíží k zdravotnímu a psychickému stavu žáka a k jeho možnostem.

• závažnějším hodnocení žáků je vhodné se poradit s kolegy.

Diagnostické metody používané při hodnocení:

Soustavné pozorování žáků, rozhovor s žákem(žáky), analýza výsledků činnosti žáků (písemné práce,laboratorní práce, projekty, kresby, výrobky).

Časté je zkoušení žáků- ústní, písemné, praktické.

- individuální, skupinové, hromadné.

Atmosféra zkoušky-klidná, důstojná a nestresující.

Neměla by se zneužívat jako prostředek k řešení kázeňských problémů.

Ústní zkouška-forma rozhovoru.

Časově náročná.

Je třeba klást přiměřené otázky a poskytnout žákovi potřebný čas na rozmyšlení.