Pedagogika - stará 2 orámečkované

• poradenství žákům, spolupracují s rodinou

• volba dalšího studia

• soustředí pozornost na žáky s poruchami chování, soc. nepřizpůsobivé, trpící vnitřními konflikty, žáky v náročných životních situacích

• má přehled a kontakty na poradenské a terapeutické instituce v regionu

• vede dokumentaci žáků – přehled o problémových žácích

Poradenský systém u nás:

1. Instituce poskytující poradenské služby – 1. školy + předškolní zařízení, 2. Pedag.-psychologické poradny, 3. Speciálně pedagogická centra, 4. Střediska výchovné péče

2. Střediska plnící fci podpůrnou – Institut pedag-psych. poradenství v ČR

3. Instituce zřízené mimo resort školství – Úřady práce, Psychol. a logopedické poradny, Krizová centra, Linky důvěry….

kooperace jako vzájemnost

- cíl i procedury vedoucí k tomuto cíli jsou sdíleny všemi účastníky.

Od začátku úkolové situace jsou její aktéři spojeni odpovědností za práci s informacemi, orientací učení na řešení problémů i hodnocením.

Hodnocení může být sice založeno na výkonu jednotlivce, ale bývá ještě propojeno s hodnocením skupinového úsilí, ke kterému každý přispěl.

Konečně celá třída může fungovat jako „skupina skupin“ s meziskupinovými vztahy, založenými více jako spolupodílnictví než soutěžení.

kooperace jako partnerství:

Kooperace mezi učitelem a rodiči žáků by měla být založena na partnerství, a to s ohledem na skutečnost, že značná část výchovy a vzdělávání se odehrává v rodině, a že učitelé a rodiče mají různé kompetentní a vzdělávací funkce, které spolu musejí být v harmonii, aby byly účinné.

Pro současnou školu je typické, že se v dominantním postavení vůči rodičům ocitají častěji učitelé, než naopak.

Pokud není tato nerovnováha odstraněna, může se stát závažnou překážkou v těchto kooperačně partnerských vztazích.

základní modely spolupráce školy s rodinou:

1. „rodič jako klient“ – tradičně uplatňovaný model, jeho rysy:

- rodiče jsou závislí na zprávách od učitelů,

- rodiče jsou ve vztahu ke škole pasivní,

- rodiče jsou vnímáni jako nekompetentní (neprofesionální) partneři,

- rodiče stojí na okraji, svůj podíl na řízení uplatňují pouze zdánlivě.

2. „rodič jako partner“ – demokratický přístup, jeho rysy:

- rodiče jsou aktivní,

- rodiče vnímáni - dostatečně kompetentní,

- rodiče mohou přispět k realizaci a přípravě školních projektů,

- rodiče jsou odpovědni za rozvoj dítěte spolu s pedagogy,

- rodiče mohou pracovat v různých týmech, spoluvytvářet život školy.

Typy rodinného zázemí:

6 rozdělení na rodinu:

- statickou dělnickou,

- ctižádostivou dělnickou,

- nerozvinutou střední,

- stabilní střední,

- podnikatelskou, - odborníků.

Typy rodinného zázemí žáka:

1.výchova autoritativní, trestající – rodiče příliš tvrdě prosazují svou autoritu, chybí akceptace potřeb dítěte, dítě je málokdy přijímáno rodiči takové jaké je.