Pedagogika - stará 2 orámečkované

Rodina = malá skupina lidí, která vzniká manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi manželskými partnery.

Rozlišujeme rodinu:

rodinu základní (primární) - tec, matka, děti

rodinu rozšířenou (sekundární) - kromě toho zahrnuje strýce, tetu, prarodiče, ostatní příbuzné)

úplná

neúplná

Základní znaky rodiny:

• společensky schválená forma soužití

• skládá se ze vztahů spjatých krví, adopcí, manželstvím

• členové rodiny spolupracují – každý hraje roli mu svěřenou

• zajištěna výchova a výživa dětí

• rodina má být domovem

• kulturní přenos – rodiče předávají dětem tradice, zvyky…

Funkce rodiny:

• biologicko-reprodukční – zajištění potomků + vlastních biol. potřeb

• ekonomická – zabezpečení potřeb

• socializační - výchovná

• emocionální – uspokojování emoc. potřeb

• rekreační – odpočinek a regenerace tělesných a duševních sil - aktivním způsobem by spolu měli trávit čas

Znaky funkční rodiny

- funkční typ rodiny představuje v podstatě rodinu, kdy dobrý vývoj dítěte a jeho prospěch je zajištěn.

Ve funkčních rodinách se členové mezi sebou navzájem respektují, berou na sebe ohledy.

Tyto rodiny jsou charakteristické pevnou koalicí mezi rodiči, kterou žádný vnější vliv nedokáže trvale ohrozit.

V rodině je jasná hierarchie odpovědnosti a existuje v ní přímá rovnováha mezi intimitou a potřebou sdílení.

Členové na sebe berou ohled, respektují se.

4 pásma funkčnosti rodiny:

- funkční rodina – nenarušená – zabezpečí dítěti dobrý vývoj a prosperitu,

- problémová rodina – poruchy rodiny vážně neohrožují vývoj dítěte, je schopna řešit problémy sama nebo s pomocí jiných,

- dysfunkční rodina – vážnější poruchy některých nebo všech funkcí, ohrožují vývoj dítěte, nutná soustavná pomoc odborníků,

- afunkční rodina – rodina přestává plnit svůj účel, dítěti škodí.

postavení rodiny mezi výchovnými činiteli:

• rodiče jsou nejdůležitějšími vychovateli, všichni ostatní vychovatelé mohou pouze doplňovat to, čeho ve výchově dosáhli rodiče,

• čas, který věnují rodiče výchově svých dětí, není hodnota, která bude kladně působit sama o sobě, působení této hodnoty závisí od mnohých činitelů kulturní, morální a pedagogické povahy,

• rodiče nejsou odpovědni jen za výchovu svých dětí v rodinném prostředí, ale za jejich výchovu vůbec

• nejdůležitějším předpokladem úspěšné rodinné výchovy je dobrý společný životní způsob rodičů a dětí = nápodoba

• dobrou výchovu ve volném čase tvoří v podstatě organizace hodnotných příležitostní pro kontakty, zážitky a činnosti dětí a za tuto organizaci nese v prvé řadě odpovědnost rodina,

• nepřímá výchova je v případě rodiny a dalších institucí, zejména institucí pro výchovu ve volném čase, zpravidla důležitější než výchova přímá, nepřímo vychovávat znamená tvořit dětem příznivé podmínky, tj. takové, ve kterých získané zkušenosti umožní utváření vlastnosti mravného, pilného a schopného člověka.

• na výchově dětí se kromě rodičů a školy podílejí ještě světské a církevní organizace, sportovní, zdravotnické, ekologické, odborové a další organizace, hromadné sdělovací prostředky (televize, rozhlas, tisk),…

• jádrem životního způsobu jsou společné hodnoty, normy života, osobnostní ideály…

• děti se učí ze všeho co vnímají, a co bez ohledu na to, jestli je to dobré nebo zlé,

• čím stabilnější a harmoničtější je kultura rodičů.., tím méně je třeba děti přímo vychovávat

• Základní potřeby dětí - potřeba bezpečí, uznání, rozvíjet se (získat vědomosti), být aktivní a výkonný, být pochopen