SZZ Psychologie

134 

5 typů jednosměrného působení: 1) Potenciální pozorování. Pozorování druhého člověka, který ví, že je pozorován (žáci  pracují a učitel je sleduje). 
Potenciální pozorovatel působí jako podnět pro větší aktivitu u činností již ovládaných a zautomatizovaných. Tlumivě 
působí u činností tvůrčích, které vyžadují samostatné myšlení a soustředění se. 
2) Koakce. Oba účastníci na něčem samostatně pracují a oba jsou potenciálními pozorovateli toho druhého. Dochází k 
tzv.  sociální  facilitaci  =  sociálnímu  usnadnění  činnosti,  protože  se  zvyšuje  motivovanost  obou.  U  tvůrčích  činností 
však dochází k nápodobě výtvorů, k jejich uniformitě. 
3) Interakce mistra s učedníkem. Roli zde hraje tzv. observační učení = učení 
pozorováním.  Účastník,  který  je  v  dané  věci  misterem  je  vzorem  pro  ještě  nezkušeného,  je  návodem  jak  pracovat. 
Nejde o prosté kopírování, ale o návod jak postupovat. 
4) Interakce typu sociálního posilování. Posilování v psychologii je např. kladné hodnocení žáka. Aby bylo účelné, 
tak musí být včasné, úměrné, důsledné pro všechny. 
5) Interakce typu sugestivního ovlivňování. Jedinec nekriticky přijímá příkazy a sdělení druhého člověka.  
Autosugesce = příkazy a sdělení jedince sama k sobě bez kritického zkoumání správnosti. 
Heterosugesce = druhý člověk ovlivňuje myšlení a chtění nekritického jedince.  
Sugestor = ten, kdo ovlivňuje.  
Sugestibilita = schopnost nechat se ovlivnit, je vyšší u žen a dětí (nejvíce mezi 8. a 12. rokem). 
 
Oboustranné působení:  
1) Interakce při kooperování. „Jde o dosahování co nejlepšího výsledku společně. 
Spolupráce = řešení konviktní situace, kdy je možné dosáhnout cíle jen tehdy, když všichni 
účastníci kladně k tomuto cíli spějí.“  
Míru spolupráce ovlivňují:  
fyzikální faktory (možnost přímého kontaktu a komunikace zvyšuje možnost lepší kooperace); sociální faktory (např. 
dobré předchozí zkušenosti umožní opět užití kooperace);  zvláštnosti osobnosti (negativně působí bezohlednost, nedůvěryhodnost a autoritářský přístup); volba vhodné strategie 
(určitý způsob voleb jednání v konfliktní situaci,nesmí být zklamána důvěra, aby nedošlo na soupeření);  
charakter hodnot, o které jde (kde jde o vysoké hodnoty, je kooperace vyšší). 
2) Interakce při soupeření. Snaha o dosažení co nejlepšího výsledku u jednotlivce. 
Soupeření = řešení konfliktní situace, kdy o konečný efekt usiluje několik lidí, ale dosáhnout 
jej může pouze jediný z nich. Cílem je vždy zvítězit nad soupeřem. Mezi taktické kroky patří 
obrana a útok. 
3) Interakce typu pomoci. Pomáhající chování. Pomoc člověku, který je v nesnázích 
např. zaostávající a neprospívající žák. 
4) Interakce typu hry. Rozlišujeme dva základní typy her: hry soupeřivé a hry 
kooperativní. 
5) Soutěžení. Soutěžení je určitý druh soupeření, konkurenčního chování. Soutěživá 
atmosféra zvyšuje výkonnost žáků. 
 
Typem pedagogické interakce může být také ještě diktování, ústní nebo písemné zkoušení, které často funguje jako 
trest a propůjčení role, kde žák přebírá roli učitele např. při přednesu svého referátu.