SZZ Psychologie

genetické  dispozice  k disharmonickému  vývoji  a  agresivnímu  způsobu  reagování  -  taková  dispozice  se  může 
projevovat v dětství především na úrovni temperamentu  – 1-3%, rizikovým faktorem je dráždivost, impulsivita, menší 
citlivost ke zpětné vazbě. Zpravidla bývá obdobně disponován alespoň jeden z rodičů, a tak je leckdy složité odlišit 
dědičnou zátěž od zátěže psychosociální. 

oslabení  nebo  porucha  CNS  –  převážně  na  bázi  prenatálního  nebo  perinatálního  poškození  představuje  určitou 
dispozici pro vznik delikvence, (u dětí se syndromem hyperaktivity, po úrazech hlavy, u některých druhů epilepsie), 
jejich základem je rozkolísanost emočního ladění, nižší schopnost ovládání 

 
Delikventní  chování  můžeme  rozlišit:  podle  stupně  závažnosti  (od  trestné  činnosti  k alkoholismu),  z  hlediska  věku 
delikventa, podle převládající složky osobnosti, opakování činu. 
 Ne všechny přestupky, nepřiměřené  věku  hodnotíme jako delikvenci (viz. černý pasažér  v šalině).   Také je důležité 
mít na vědomí kulturní vzorce, v nichž člověk vyrůstal.  
 
Klasifikace mravní narušenosti z pohledu společenské závažnosti:  

disociální chování 
asociální chování 
antisociální chování