Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

vývojových podmínek ve věku 11 – 12 let.  

Vezmeme-li  tedy  v potaz  děti  ve  věkovém  rozmezí  9  –  12  let,  spadá  tento  věkový 

interval v rámci lidského života především do období mladšího školního věku, který je mnoha 

autory (např. Čáp a Mareš, 2001; Langmeier a Krejčířová, 1998) vymezen věkem od 6 – 7 do 

11 – 12 let. Podle Jedličky (2017) je však právě v podstatě totéž věkové rozmezí označováno 

termínem střední dětství. 

Podle jiných autorů (např. Vágnerová, 2000; Matějček, 1986) však věkové rozmezí 9 – 

12  spadá  především  do  tzv.  středního  školního věku,  jenž  bývá  ohraničen  od  8  –  9 let  do 

11 – 12 let, období od 6 – 7 do 8 – 9 let je pak označováno jako raný školní věk. Z praktického 

hlediska v rámci mé diplomové práce má tak z tohoto hlediska pravděpodobně největší smysl 

brát v potaz hlavně období vytýčené od 8 – 9 let do 11 – 12 let a označované jako střední školní 

věk, byť se spíše často obecně mnozí autoři věnují celkové charakteristice mladšího školního 

věku,  vymezeném  od  6  –  7  let  do  11  –  12  let  života  dítěte.  Rovněž  by  se  toto  celé  období 

4 

školního  věku  dalo  označit  jako  před  pubertou  nebo  přesněji  jako  prepuberta  či 

prepubescence. 

Období věku 11 – 12 let, jež právě typicky přísluší žákům 6. ročníku ZŠ, je však tedy 

zároveň velmi významným mezníkem také z hlediska samotných fází lidského života, neboť 

podle mnohých autorů zde jednak doznívá období mladšího nebo středního školního věku, na