Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

pro  žáky  prvního  stupně,  kde  se  mi  velice  líbilo,  především  protože  jsem  tam  tehdy  získal 

několik  kamarádů  i  spoustu  hezkých  zážitků,  vlastně  jsem  právě  v průběhu  trávení  času  ve 

školní  družině  došel  k prvním  představám  o  tom,  že  by  mě  v budoucnu  láká  pedagogická 

činnost.  A  najednou  toto  období  prvního  stupně  mělo  skončit  zcela.  Pak  na  mě  postupně 

doléhaly  zejména  obavy  z  náročnosti  učiva,  nárůst  počtu  předmětů  a  ještě  k tomu  zásadní 

změna učitelů, kteří nás měli učit, k tomu se postupně připojovaly souvislosti se skutečností, že 

jsem již čím dál starší, že již budu dospívat a ve všem musím být samostatnější, odpovědnější, 

rychlejší, schopnější zvládat mnohem náročnější věci apod. Měl jsem velký strach, cítil jsem 

značnou nejistotu v sobě samotném, jak jen to mohu zvládnout. A právě v období, kdy jsem se 

ocitnul na počátku druhého stupně, kdy mně jako 11 letému dítěti pomalu začalo docházet, že 

se na přicházející okolnosti cítím málo připravený, kdy jsem se zároveň postupně stával být 

mnohem citlivější, měl jsem poněkud snížené sebevědomí, zároveň jsem však poměrně hůře 

snášel čím dál větší množství kritiky. Postupně se mi na jistý čas opravdu jakby zhroutil svět, 

právě v důsledku jakéhosi úpadku dřívějších jistot a trvalo asi rok a půl, než jsem se na základě 

nastolených podmínek zvládl vzpamatovat z té skutečnosti, že už prostě nikdy nebudu dítětem