Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

je to právě období, kdy dítě přechází na 2. stupeň základní školy a prochází proměnami nejen 

sociálními, ale i biologickými. Dá se považovat za přípravu na dospívání. Starší školní věk pak 

označuje jako pubescence a je charakterizován jako období navazující na střední školní věk do 

ukončení základní školy, přibližně tedy do 15 let. 

Matějček (1994) označuje střední školní věk jako jakousi fázi vyrovnanosti.  

Erikson (1963, in Langmeier a Krejčířová, 1998) o tomto období pojednává jako o době citové 

vyrovnanosti. 

Freud (1991, in Langmeier a Krejčířová, 1998) nazývá tuto dobu jako fáze latence, což znamená 

klidový stav či doba poklidu a pohody. Berou se zde však v potaz sociální tlaky ze strany školy, 

případně  vrstevnické  skupiny.  Vytváří  se  zde  především  základy  budoucích  proměn,  byť 

5 

samotné toto období není považováno jako významný sociální ani biologický mezník. Svým 

způsobem jde o fázi přípravy na následující vývojově dynamičtější období dospívání. 

V rámci  středního  věku  je  dále  dítě  označováno  jako  realista,  kdy  jeho  způsob 

uvažování svědčí o vazbě na skutečnost. Dále je považováno jako extravertované a obrácené 

ke světu, kdy reálné podněty mají vliv i na jeho prožívání. Mnohdy toto dítě pokládáme za 

optimistu, neboť mívá tendence vysvětlovat si veškeré dění více pozitivním stylem (Vágnerová, 

2000). 

Obdobně také Langmeier a Krejčířová (1998) označují období mladšího školního věku, 

který vymezují věkem od 6 – 7 let do 11 – 12 let, jako věk střízlivého realismu, kdy je školák 

plně zaměřen na okolnosti, které skutečně jsou a jaké jsou. Na rozdíl od mladšího dítěte již není