Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

možných úhlů pohledů, jednak také na sociální zkušenosti (Langmeier a Krejčířová, 1998). 

Sullivan (1953, in Vágnerová, 2000) pojednává v souvislosti s emociální vyrovnanosti 

dítěte středního školního věku o významu podpory od vrstevníků, kteří do jisté míry mohou 

zmírňovat  nepříznivé  vlivy  rodiny,  případně  doplňovat  její  funkci  v oblastech,  která  není 

naplněná  v míře  pro  dítě  potřebné.  Jde  zejména  o  potřebu  citové  jistoty  a  bezpečí,  kterou 

mnohdy  do  jisté  míry  dokáží  lépe  uspokojovat  vrstevníci  tím,  že  umožňují  sdílet  i  takové 

problémy, které se dospělým buď obávají sdělovat, nebo se s nimi vůbec řešit nedají. 

Emocionalita hraje důležitou roli také v souvislosti s identitou dítěte středního školního 

věku. Právě jedním z aspektů, který dětskou identitu v tomto věku ovlivňuje, je emoční přijetí 

jiných lidí  jako projev pozitivního citového vztahu, a to  v podobě lásky, sympatie nebo na 

druhou stranu zavržení a odmítnutí jako výraz negativního citového vztahu či nezájmu. Pokud 

dítě prožívá citovou akceptaci, nabývá sebedůvěru a podporuje sebeúctu (Vágnerová, 2000). 

Macek  (2003)  zmiňuje  tradiční  označení  období  puberty,  neboli  rané  adolescence, 

z hlediska  emociálního  vývoje  podle  Hullova  obrazu  jako  období  bouře  a  vzdoru, 

procházejícího extrémy v prožívání. Toto pojetí však rozhodně neplatí jednoznačně. 

8 

Přesto  však  dospívající,  v souvislosti  s fyzickými  změnami,  sociálními  důsledky  a 

změnami v sebepojetí,  prožívají  mnoho  intenzivních a pro ně  nových pocitů, změn nálad a