Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

normám odporují. 

Potřebné je zde dodat, že u obou případů jde o normální a zdravé dospívající děti, které se od 

sebe liší pouze ve způsobu zvládání emociální zkušenosti, jež jsou vytvářeny během procesu 

dospívání. 

Vedle  toho  však  právě  v souvislosti  s problematickým  zvládáním  problémů  s prožíváním 

sociálních a fyzických změn v tomto období existuje mnoho studií. Tyto studie se zaměřují na 

zdravotní  rizika,  která  jsou  v centru  zájmu  nejen  psychologů,  ale  i  lékařů,  jelikož  mnohdy 

bývají závažná, dokonce mohou také způsobit celoživotní následky. 

Podle Bravender a kol. (2010) těmito riziky mohou být například poruchy příjmu potravy. 

Podle  Macka  (2003)  rizikové  chování.  Podle  Michalčákové  (2007)  také  negativní  prožitky 

(strach a depresivní projevy). 

Podle  longitudinálního  výzkumu  (dlouhodobého  vzhledem  k vývoji  jedince)  ELSPAC 

představovaného  Michalčákovou  (2007)  jsou  negativní  prožitky  českých  dospívajících 

v pubescenci  spojeny  nejčastěji  se  školním  prostředím  (známky,  vysvědčení,  písemka,  test, 

9 

škola), poté strachem z ohrožení druhými lidmi (např. zloději, zlí lidé, vrazi), strachem ze zvířat 

(pavouci, hadi, psi), strachem z určitých situací (tma, výška, být někde sám / sama), strachem 

ze  ztráty  někoho  či  něčeho  (smrt,  smrt  člena  rodiny,  ztráta  kamaráda),  strachem  o  zdraví 

(nemoc, úraz, zranění, zubař), apod. Naopak mezi nejméně časté strachy patří obavy týkající se 

sportovních aktivit, nových situací a ztráty orientace  (zabloudění a ztracení). Školní strachy