Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

začínají  používat  princip,  kdy  materiál  určený  k zapamatování  si  pro  sebe  neustále  opakují, 

později se u dětí už od 1. stupně ZŠ postupně dostavují další strategie, kterými jsou např. logická 

orientace materiálu či užívání mnemotechnických pomůcek. Skutečnost, kterou strategii si dítě 

vybere,  postupně  stále  více  závisí  především  na  povaze  samotného  materiálu  určeného 

k zapamatování. 

V průběhu  školního  období  dítě  již  postupně  dokáže  i  bez  dřívějších  přímých  vnímatelných 

smyslových podnětů provádět úsudky odpovídající zákonům logiky. Toto logické usuzování se 

však  týká  pouze  konkrétních  obsahů,  jež  je  možné  si  představit  názorným  způsobem.  Na 

počátku  dospívání,  zhruba  kolem  11  let,  již  však  správně  vyvíjející  dítě  je  schopno  i  zcela 

formálně vyvozovat soudy, a to i přestože si konkrétní obsah nemůže představit. (Langmeier a 

Krejčířová, 1998) 

Způsob  myšlení  charakteristický  pro  mladšího  školáka  naznal  Piaget  (1966,  in 

Vágnerová,  2000)  jako  fázi  konkrétních  logických  operací,  pro  niž  je  charakteristické 

respektování základních zákonů logiky a zároveň respektování konkrétní reality (Vágnerová, 

2000). 

Na základě výzkumu Piageta s korálky u dětí bylo zjištěno, že dítě již od 6 – 7 rokem dovede 

chápat identitu (dvě skleničky s různě úzkým dnem obsahují stejný počet korálků, jestliže jsme 

do žádné z nich nic nepřidali ani neubrali), zvratnost (lze nazpátek přesypat korálky do jiné