Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

Můžeme sledovat  především určitý rozdíl mezi používáním  konvergentního  a divergentního 

způsobu myšlení. 

1.  Konvergentní  myšlení  vede  k jednomu  správnému  řešení  daného  problému.  Právě  tento 

způsob myšlení posiluje i většina úkolů ve škole. 

2. Divergentní myšlení bývá využíván při řešení problému, jež má více než jen jedno možné 

řešení, třeba i neomezený počet řešení. Jedná se o tvořivý přístup, který hledá i nestandardní 

varianty. Ačkoliv mnohé děti k tomuto způsobu uvažování mají sklony, nebývá v obvyklých 

případech ve škole zdaleka tolik posilována. 

Na  základě  této  souvislosti  se  zmiňují  Seifert  a  Hoffnung  (1994,  in  Vágnerová,  2000)  o 

osobním kognitivním  stylu, v němž lze rozlišovat  tempo a přesnost učení,  jež spolu  souvisí 

nepřímo úměrně. 

1. Reflektivní styl je sice pomalejší, avšak přesnější; 

2. Impulzivní styl je rychlejší, zato méně přesný. 

13 

U mladších školáků se s impulzivitou setkáváme poměrně často. Naučit se uvažovat pomaleji 

a  přesněji  by  se  děti  obvykle  měli  do  10  let,  neboť  unáhleným  způsobem  běžně  dojdou 

k nesprávnému výsledku, za který budou hodnoceny negativně. 

Ve vývoji školáka rovněž nelze opomíjet ani rozvoj metakognice, což je schopnost uvažovat o 

vlastním poznání či myšlení. Tato schopnost závisí na rozvoji poznávacích procesů a je potřeba 

se jí učit. Její součástí jsou dvě složky. 

1. Sebeocenění a zhodnocení svých vlastních znalostí a kompetencí. Starší školák si již dokáže 

uvědomovat, co už umí a co ne či jaké jsou jeho přednosti a nedostatky, na rozdíl od mladšího