Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

byly bezesporu nejvýznamnější skupinou negativních prožitků, strachy ze zvířat byly častější u 

dívek. Na prvních šesti místech se pořadí nezměnilo ani u dospívajících dětí ve věku 13 let, kde 

se mezi posledními negativními prožitky objevily také noční můry. Mezi 11. a 13. rokem se 

počet popisovaných strachů zvýšil u chlapců (Mareš, Lacinová a Ježek, 2011). V souvislosti 

s provázaností mého výzkumu zde z negativních prožitků zdůrazňuji zejména školní prostředí. 

Vágnerová  (2000)  popisuje  v souvislosti  s tělesnými  hormonálními  změnami 

v dospívání kolísavost emočního ladění, větší labilitu a tendenci i na běžné podněty reagovat 

přecitlivěle. Pokud bychom srovnali emoční reakce pubescenta minulým obdobím, lze tvrdit, 

že  jsou  nápadnější  a  zdají  se  být  méně  přiměřené  ve  vztahu  k vyvolávajícím  podnětům. 

Navenek  se  změna  emočního  prožívání  projevuje  větší  impulzivitou  a  nedostatkem 

sebeovládání. Pro období dospívání je dále také typické zvýšení uzavřenostive smyslu nechuti 

projevovat svoje city navenek, kdy ubývá bezprostřední otevřenosti projevů emocí a dospívající 

dítě své pocity nerado sdílí. Tato pubertální vztahovačnost je projevem osobní nejistoty, což 

je  typické  v rámci  období  důležité  proměny  vlastní  identity.  Určitou  zpětnou  vazbu 

dospívajícímu  dítěti  významně  poskytuje  především  chování  ostatních  lidí,  které  je  jakousi 

informací, jež bývá často kritická, a tím právě ještě více zvyšuje nejistotu nebo dokonce vede 

k negativnímu  sebehodnocení.  Avšak  díky  tomu,  že  působí  nápravným  způsobem,  má  tak