Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

ostatních hledisek. 

7 

1.1  Emociální vývoj 

Během školního období, již i na 1. stupni ZŠ, u dětí postupně poměrně znatelně narůstá 

emociální vývoj a s ním také schopnost seberegulace. Podmínkou úspěšného vývoje zralého 

školáka je schopnost na určitou dobu vzdát se uspokojení svých potřeb a zabývat se školními 

povinnostmi. Dítě tedy již obvykle bývá schopno vlastní vůlí podle potřeby viditelně potlačit 

nebo naopak vyjádřit své city, neboť v dané situaci již svým vlastním pocitům rozumí a zároveň 

u lidí kolem sebe zohledňuje postoje, požadavky, případně jejich očekávání. Školním dětem tak 

tato  schopnost  usnadňuje  zvládnutí  různých  problémů,  mluvíme  o  tzv.  emoční  kompetenci. 

Tato kompetence právě také významným způsobem dokáže ovlivňovat při zvládání školních 

nároků,  např.  školní  prospěch.  Avšak  v průběhu  období  dospívání  si  dítě  rovněž  začíná 

postupně uvědomovat, že ani sám sebe nemůže znát zcela úplně, a že tedy musí existovat nějaké 

stránky osobnosti, které jsou neuvědomované (Langmeier a Krejčířová, 1998). 

U  dětí  ve  školním  věku  se  časem  velice  zvyšuje  schopnost  emočního  porozumění, 

postupně dokáží chápat možné protichůdné (ambivalentní) prožitky. Zhruba kolem 10 let, tedy 

v podstatě v rámci vyvrcholujícího středního školního věku, dítě již připouští, že je také možná 

současná  přítomnost  více  protichůdných  emocí.  Tato  schopnost  porozumění  však  podstatně 

závisí  jednak  na  kognitivní  zralosti  ve  smyslu,  že  každou  situaci  je  možné  vnímat  z více