Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

druhou  stranu  však  zde  nastupuje  starší  školní  věk  neboli  puberta,  což  jde  obvykle  podle 

mnohých  autorů  (např.  také  Langmeier  a  Krejčířová,  1998)  o  období  vymezené  věkem  od 

11 – 12 přibližně do 15 let.  

Podle Mareše, Lacinové a Ježka (2011) je období dětí na přechodu stupňů základní školy 

označováno  jako  raná  adolescence  (early  adolescence),  což  podle  tradiční  české  literatury 

odpovídá označení puberta či pubescence.  

Langmeier a Krejčířová (1998) toto období zahrnují jako část období dospívání, které 

trvá v rozmezí 11 – 12 až 20 – 22 let. V rámci tohoto období dospívání udávají jeho členění na 

dvě části, kde první je období pubescence zhruba od 11 do 15 let (kterou člení dále na fázi 

prepuberty zhruba od 11 do 13 let a fázi vlastní puberty zhruba od 13 do 15 let), druhou je pak 

období  adolescence  končící  kolem  20  let.  Velice  obdobně  termín  dospívání  používá  i  autor 

Jedlička (2017). 

Zabývat  se  dítětem  právě  ve  věku  11  –  12  let  je  zajímavé  rovnou  ze  dvou  pohledů. 

Člověk  v tomto  věku  tedy  obvykle  zažívá  nejen  jeden  přechod,  ale  přinejmenším  dva. 

Z hlediska pedagogiky je to onen přechod mezi stupni ZŠ, z hlediska vývojové psychologie se 

jedná  o  přechod  z mladšího  či,  možná  spíše  přesněji  řečeno,  středního  školního  věku  ke 

staršímu školnímu věku, jde o postupný nástup puberty. 

Podle Vágnerové (2000), která vymezuje střední školní věk od 8 – 9 let do 11 – 12 let,