Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

že druzí nutně nemusejí sdílet jejich vlastní systém hypotéz a teorií, vytvořených v jejich mysli, 

popisujících  konkrétní  problém.  Naopak  pojmem  decentrace,  v tomto  kontextu,  rozumíme 

15 

proces, kdy si dospívající již uvědomuje skutečnosti, že různí lidé nemusejí nutně sdílet svá 

přesvědčení, cíle a hodnoty. 

Podle Elkinda (1967) má egocentrismus v pubertě dvě charakteristiky, jež mohou ovlivňovat 

především sociální vztahy a způsob řešení problémů dospívajících dětí. 

1. Osobní bajka. Jedná se o zaujetí vlastními myšlenkami a přesvědčení, že jejich pocity a úvahy 

jsou  unikátní  a  úsilí  do  nich  vynaložené  je  jedinečné.  Děti  v tomto  období  pak  mohou  vést 

k přesvědčení, že jejich postřehy nikdo nepochopí nebo že jejich problémy jsou ojedinělé a na 

jejich řešení jsou sami a nikdo je ve skutečnosti nepřijímá a nemá rád. 

2. Imaginární publikum. Jde o přesvědčení, že jsou v centru zájmu druhých. Přesvědčení, že se 

na  ně  ostatní  soustředí  a  sledují  každý  jejich  pohyb,  je  vede  k neustálému  pozorování  sebe 

samotného, tím komplikuje i jejich sociální kontakty. Zkušenost s touto perspektivou může být 

však  i  pozitivní,  ovšem  pouze  v případě,  že  tato  perspektiva  nepřetrvává  do  následujících 

vývojových fází, kdy by mohla přinášet mnoho problémů. 

Vývoj  stádia  formálních  logických  operací  v období  pubescence  ve  značné  míře  podněcují 

některé prvky prostředí. Dochází časem mimo jiné například k rozšiřování počtu sociálních rolí, 

jež dospívající zastává, zároveň však také povinnosti a očekávání, které z těchto sociálních rolí