Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

zmiňovanou  podporu  citové  jistoty,  dále  však  také  pro  potřebu  učení  a  rozvoje  určitých 

zkušeností a dovedností, především v oblasti sociální. Děti se zde učí jiným způsobům chování 

než doma nebo ve škole. S ostatními dětmi jsou vztahy značně symetričtější, neboť všichni mají 

obdobné role a kompetence, a tudíž je učení na této úrovni mnohdy snadnější a samozřejmější. 

Různé činnosti vrstevníků se dítěti aktuálně jeví jako užitečnější než to, k čemu jsou nuceni 

dospělými.  

Ve  skupině  vrstevníků  zahrnuje  učení  zejména  různé  sociální  kompetence,  což  zahrnuje 

skutečnost, že se zde děti učí komunikovat, spolupracovat, ale i soupeřit, dále získávat různé 

role  a  dosáhnout  ucházejícího  postavení  zahrnující  dostatečně  pozitivní  hodnocení  a  vliv 

(Vágnerová, 2000). 

Pro dítě skupina vrstevníků,  a v rámci školy především spolužáků, získává značný význam. 

Kromě kamarádských, případně i přátelských, vztahů se zde mohou vytvářet rovněž i vztahy 

odporu, soupeření i agresivity. Mnoho rovněž záleží na předchozích zkušenostech v sociální 

interakci a komunikaci (Čáp a Mareš, 2001). 

Tato skupina si vytváří určité vlastní normy chování, jež je potřeba respektovat, aby byl jedinec 

akceptován,  a  které  jsou  platné  pouze  v rámci  tohoto  prostředí.  Významnou  normou  bývá 

především  požadavek  férovosti  a  spravedlnosti,  která  ve  své  podstatě  až  uchovává  jakousi 

rovnost (Vágnerová, 2000). 

Některé  z potřeb  mohou  být  akceptovány  lépe  ve  vrstevnické  skupině  než  v  nesouměrných