Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

úrovni v oblasti vzájemného společenského působení a komunikace s vrstevníky, přičemž se 

20 

učí  navazovat  komunikaci  a  vztah,  nahlížet  na  události  očima  druhého,  vcítit  se  do  něj, 

zohledňovat jeho potřeby, vzájemně si pomáhat, spolupracovat, a tedy tím pak také upevňovat 

a udržovat vztah (Čáp a Mareš, 2001). 

V pubertě  děti  získávají  příslušnost  ke  skupině  jisté  společenské  postavení  a  pocit  vlastní 

hodnoty. V opačném případě nezařazení do skupiny nebo vyloučení ze skupiny představuje pro 

dítě určité označení společenské odlišnosti s negativním dopadem (Mareš, Lacinová a Ježek, 

2011). 

Jestliže  pubescent  během  srovnávání  svých  možností  v rodině  s pozicí,  jakou  mají  ostatní, 

zjistí,  že  je  v horším  postavení,  obvykle  bez  slitování  zvýší  tlak  na  rodiče,  aby  mu  bylo 

dovoleno totéž. Účelem vyvíjení tohoto tlaku na své rodiče je tedy v tomto případě především 

nezískání horšího postavení právě mezi vrstevníky. Pro dospívající dítě má právě role, kterou 

získá ve vrstevnické skupině, značný význam pro jeho vlastní identitu (Vágnerová, 2000). 

„Vývoj sociálních vztahů v průběhu dospívání úzce souvisí s vývojem vztahu k sobě, k utváření 

vlastní identity. Větší rozpor mezi aktuálním obrazem sebe samého a požadovaným standardem 

najdeme obvykle u starších adolescentů než u mladších“ (Macek, 2003, s. 50). 

Podle  Macka  (2003)  se  nacházíme  v rámci  sebepojetí  u  chlapců  i  dívek  výkonové 

charakteristiky vázané zejména ke škole, charakteristiky sebevymezení v sociálních vztazích