Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

zbytečná námaha ve škole postrádá smysl, a tím ve své podstatě velmi často i znevýhodňuje 

v rámci společenského postavení. 

Školní třída bývá pro dospívající děti především určitým zdrojem jistoty a bezpečí. Pubescent 

potřebuje  získat  jistotu,  že  je  třídou  akceptován,  chce  však  také  zároveň  dosáhnout 

v hierarchickém uspořádání této skupiny určité postavení. Tato pozice je zároveň významnou 

součástí  osobní  identity  dospívajícího.  Jistějším  předpokladem  budoucího  úspěchu 

i sebeúspěchu v této společnosti pubescenta již natolik není výborný školní prospěch jako spíše 

vlastní sebejistota i lepší sociální kompetence. 

Ve  třídě  tedy  může  starší  žák  získat  dobrou  pozici  na  základě  svých  kompetencí,  vlivu 

a oblíbenosti.  Z kompetencí  děti  v  pubertě  obvykle  nejvíce  ocení  inteligenci,  na  níž  závisí 

vzdělanost.  Oblíbenost  má  význam  jako  důraz  na  solidaritu,  jistotu  pozitivního  ladění  a 

pozitivní  akceptace.  Oblíbeným  pubescentem  tedy  mnohdy  především  bývá  ten,  který 

i ostatním  potvrzuje  jejich  pozitivní  hodnotu,  přijímá  druhé  a  je  možné  se  s ním  snadno 

dorozumět, a tudíž nevyvolává nejistotu ani v rozumové, ani citové oblasti, je tedy v sociálním 

kontaktu spontánní a ochoten akceptovat jiné členy skupiny. 

Ze  změn  poznávacích  procesů  a  celé  osobnosti  během  dospívání  vyplývá  také  způsob 

posuzování školní látky, kdy větší nápor nejasného a nesrozumitelného učiva bývá odmítán,