Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

(dominance, prestiž, přátelskost, sympatičnost), charakterové vlastnosti (upřímnost, čestnost, 

spravedlnost)  a  genderové  vlastnosti  (maskulinita,  feminita).  Podstatou  pozitivního 

sebehodnocení je především uznání vlastní hodnoty, v pubertě je významným faktorem vědomí 

svého vlastního opravdového Já, akceptace a pochopení druhými. 

Poměrně  velmi  významným  zdrojem  vývojových  podnětů  i  nadále  v období 

pubescence,  rovněž  právě  mnohdy  také  označováno  jako  starší  školní  věk,  zůstává  školní 

prostředí (Mareš, Lacinová a Ježek, 2011). 

Především  na  počátku  období  puberty  v příznivém  případě  u  dětí  setrvává  zvyšování 

kompetenci, úsilí o dobré výsledky ve škole, případně v zájmových činnostech (Čáp a Mareš, 

2001). 

Významně se od počátku dospívání dítěte mění také jeho role žáka. V důsledku nových strategií 

myšlení, a rovněž také pod tlakem dospělých, pubescent je schopen přemýšlet o vztahu této 

role žáka k vlastní budoucnosti, byť je tato role spíše považována jako ne tak výrazná nutnost. 

Svůj  původní  význam  postrádá  i  školní  prospěch,  neboť  je  mnohdy  chápán  především  jako 

hodnota dospělých. Školní známky jsou již spíše posuzovány ve vztahu k budoucímu uplatnění. 

Za  podstatnou  součást  žákovské  role  pubescent  mnohdy  může  považovat  tendenci  se  příliš 

nenamáhat, není-li to tolik nutné. Je však jeho cílem nedostat se do zbytečných potíží. 

21 

V rámci školní třídy posilují na významu určité normy třídy, jež pro pubescenty mají obvykle 

mnohem větší význam než názory a aktuální hodnoty dospělých. Podle těchto třídních norem