Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

vysvětlit (Langmeier a Krejčířová, 1998). 

V období dospívání je vztah k rodičům velmi důležitý. Jeho součástí jsou však v období puberty 

neodmyslitelně také zvýšená kritičnost, případně konfliktní vztahy, především pak u rizikově 

se chovajících jedinců (Macek, 2003). 

Vágnerová (2005) však zvýšenou kritičnost u pubescentů přisuzuje spíše snaze o sebevymezení 

vůči autoritě, s cílem se sám autoritou stát, nežli nepřátelstvím vůči dospělým. 

19 

Konflikty  však  dětem  během  dospívání  ani  tolik  nevadí,  pokud  mají  pocit,  že  se  mohou 

vyjadřovat  svobodně  a  že  se  bere  na  ně  ohled.  Dalším  faktem  také  nakonec  je,  že  se  děti 

i v tomto období blíží svou hodnotovou orientací spíše svým rodičům než k vrstevníkům. Pro 

hodnocení  vztahu  s dospívajícím  dítětem,  včetně  svého  výchovného  působení,  však  rodiče 

používají jiná kritéria než právě dospívající (Macek, 2003). 

Dítě v období puberty se postupně osamostatňuje z vázanosti na rodiče a značný význam mají 

pro něj vrstevníci, se kterými se se ztotožňuje ještě ve větší míře než dříve (Vágnerová, 2000). 

Podle Jedličky (2017) hraje vrstevnická skupina u dospívajících dětí určitou úlohu vývojově 

velice nezbytného „sociálního zrcadla“, které jim umožňuje vyzkoušet si různé role a emoce, 

experimentovat  v rámci  rozdílných  hledisek  osobního  potenciálu  a  sledovat,  jak  bude  jisté 

jednání ostatními buď přijato jako žádané, necháno bez reakce nebo nepřijato. 

Proměnou  v období  puberty  procházejí  nejrůznější  sociální  role.  Lze  vytýčit  dvě 

okolnosti, kterými je proměna sociální role u pubescenta ovlivněna.