Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

neboť v důsledku vlastně posiluje osobní nejistotu. Tato nejistota je větší, pokud je žák pouze 

pasivním objektem, jež situaci nemůže nijak ovlivňovat, a to je ve škole běžné. 

Mnohé děti v pubertě zdaleka nejsou schopné zvládnout veškeré učivo, a to i přesto, že je jejich 

myšlení rozvíjí znatelně. Neschopnost pubescentů zvládnout všechno učivo může být zpravidla 

z důvodů: 

1.  formálních  nedostatků,  což  je  způsobeno  nakupením  neznalostí,  jež  porušují  návaznost, 

nesrozumitelný výklad, apod. 

2. emoční blokády způsobené vlivem negativního očekávání. 

3. nižších intelektuálních kompetencí, které jsou nedostačující pro zvládnutí složitější teorie. 

Mnohé školní znalosti jsou dětmi v pubertě vnímány v tom významu, že vlastně ve své podstatě 

nevedou  k  žádnému  smysluplnému  cíli  a  nesrozumitelné  učivo  pro  ně  může  představovat 

dokonce i jakési zlo. Jestliže se pubescent učí něčemu, co je pro něj nesrozumitelné, musí mít 

pro to náležitý důvod, což má souvislost s přechodem od vnější motivace, která převažovala 

v předchozím vývojovém období, k již potřebné převažující motivaci vnitřní. Vnější vnucování 

22 

je akceptováno spíše jen v nezbytné míře a vnitřní motivaci dospívající dítě nemá, pokud mu 

není jasný smysl v osvojení si daného učiva. 

Zásadním přelomem pro dítě v roli žáka se obecně rozumí především přechod na druhý 

stupeň  základní  školy.  Období  nástupu  na  druhý  stupeň  mnohdy  bývá  zejména  pro  rodiče 

jistým znamením ke změně postoje ke škole, přičemž v tomto případě vytvářejí nátlak na dítě, 

který je především vyvíjen jako důsledek školního hodnocení. Nicméně úspěšnost ve škole již