Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

jsou schopné vybudovat skupinu, jež určitým způsobem může jednat jako celek. 

Děti se však také stávají samostatnější i  v názorech na své spolužáky. Ve středním školním 

věku děti hodnotí svoje vrstevníky zejména podle zjevných projevů, ve vztahu k očekávání, 

avšak také podle toho, zda jsou jim jejich projevy příjemné nebo nikoliv (Vágnerová, 2000). 

Pro vývoj sociálních vztahů v období puberty je především charakteristické uvolnění se 

z přílišné  závislosti  na  rodičích  a  zahajování  různorodějších  a  významnějších  vztahů 

k vrstevníkům obojího pohlaví. Již od  počátku  období  dospívání  postupně začíná být  proces 

osamostatňování klíčový a rozhodující pro obstojné přebrání pozdějších základních životních 

rolí. Proces související s osamocením a vymaněním se z přílišného vlivu rodiny se označuje 

jako  emancipace  od  rodiny.  Obecně  však  rodina  dítěti  neustále  poskytuje  základní  citovou 

jistotu  a  útočiště  v případech  situaci  ohrožení.  Emancipace  od  rodiny  je  však  nezbytná  pro 

osobní zrání a pro jeho snadnější proces je pro dospívající dítě významné hlubší, jistější a co 

možná  nejméně  konfliktní  vztahy,  jež  dítě  k rodičům  navázalo.  Způsob,  kterým  je  možné 

postupně dosáhnout potřebné samostatnosti, si v podstatě hledá každé dítě. Přičemž však za 

optimálních  podmínek  dbá,  aby  neztrácelo  pozitivní  vztah  k rodičům.  Jestliže  se  totiž 

dospívajícími časem nepodaří uvolnit z přílišné závislosti na rodičích a zčásti přenést své vazby 

na  vrstevníky,  pak  může  docházet  i  k různým  obtížím,  jež  si  okolí  mnohdy  ani  nedovede