Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

potřebách dítěte, ale rovněž i na postojích dospělých autorit. 

Značně se ve školním věku rozvíjí také navazující složka socializačního procesu, kterou 

je osvojování sociálních rolí. Jde o vzorce chování, které jsou v určité situaci očekávány od 

určitého jedince. Ve školním prostředí si dítě stále upevňuje roli žáka, více poznává i doplňující 

roli učitele, rovněž se pořád učí novým způsobům chování v roli spolužáka, kde se také od něj 

očekává pomoc v případě potřeby, případně i nutná vzájemná podpora a soudržnost (Langmeier 

a Krejčířová, 1998). 

Během středního školního věku role žáka dosahuje nového významu. V rámci tohoto období 

se děti již na školu adaptovaly a osvojily zdejší platné základní normy chování, kdy dítě již ví, 

jaký výkon je vyžadován pro to, aby dosáhl především také spokojenosti dospělých. 

Velice  podstatným  sociálním  vlivem,  kterým  je  dítě  v daném  věku  neustále  vystaveno,  je 

především význam očekávání a požadavků rodičů. Kromě nenahraditelné životní jistoty, kterou 

rodiče  dítěti  stále  dávají,  dále  právě  oni  především  také  určují,  zda  je  žák  posuzován  jako 

úspěšný, popřípadě alespoň jako přijatelný, nebo naopak. Jejich očekávání bude postoj dítěte 

ovlivňovat  do  té  míry,  že  se  svým  chováním  bude  snažit  přiblížit  k tomu,  aby  bylo  dané 

očekávání dosažitelné a možné. 

Dítě v rámci svého vývoje dosáhne určité úrovně osobnostní zralosti, a to i pod vlivem nových 

zkušeností, jakmile se adaptuje na školu. Důsledkem toho se ve středním školním věku mění 

také jeho postoj k učiteli, kdy již obvykle nejde o emocionální vazbu, neboť tu dítě od něj již