Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

nezvládnutých  emočních  a  sociálních  problémů.  Této  nejvyšší  etapy  ve  vývoji  intelektu 

nedosahuje část populace ani v dospělosti (Čáp a Mareš, 2001). 

U schopností řešit určité konkrétní typy problémů byly však v průměrném věku u dětí v období 

raného dospívání  prokázány  rozdíly. Ukázaly se  i  případy, kdy v některých typech úloh  ani 

patnáctiletí nepoužívali strategie v kontextu Piagetovy teorie (Mareš, Lacinová a Ježek, 2011). 

Myšlení dětí v období pubescence se uvolňuje ze závislosti na konkrétní realitě. Zatímco dítě 

v prepubertě chce poznat svět jaký je, v pubertě je typická potřeba přemýšlet také nad světem, 

jaký by mohl či měl být (Vágnerová, 2005). 

Podle Demetriou a Efklides (1985) se objevuje ve stádiu formálních logických operací 6 nových 

schopností vymezování obsahu mysli: 

1. Mentální manipulace s více než dvěma kategoriemi proměnných současně. 

2. Uvažovat o změnách přicházejících s časem. 

3. Hypoteticky zvažovat logické důsledky událostí. 

4. Předvídat důsledky aktivit. 

5. Detekovat logickou konzistenci a inkonzistenci v souboru výroků. 

6. Relativistickým způsobem uvažovat o sobě, druhých a o světě. 

U Keatinga (2004) nacházíme v období puberty podobné charakteristiky změn myšlení, kdy 

dospívající  připouštějí  variabilitu  různých  možností,  což  přispívá  k rozšíření  možností  při 

uvažování  o  problému.  Tato  dovednost  je  důležitým  předpokladem  především  pro  chápání 

myšlení druhých lidí. 

V myšlení dospívajících dětí dále můžeme pozorovat změnu egocentrické perspektivy, 

která je právě typická pro přechod mezi fází konkrétních a formálních logických operací. Jde o 

nesnadné životní situace, kdy děti v pubertě, především na počátku, mívají problém pochopit,