Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

školáka, který obvykle mnohem více potřebuje získat jistou zkušenost na základě hodnocení 

jinými lidmi, např. učitelem ve škole. 

2. Ocenění vhodnosti určité strategie pro řešení určitého problému. Mladší děti často setrvávají 

na jednom způsobu řešení problému, který opakují, a to i přesto, že se ukáže jako nesprávné. 

Starší  dítě  je  již  schopno  pochopit,  že  je  nutno  změnit  jinou  strategii,  pokud  by  ta  původní 

nebyla dostatečně účelná (Vágnerová, 2000). 

Pokud chceme ukázat, ve které fázi vývoje myšlení se dítě nachází, zpravidla se pro 

určení dosažené úrovně obecné schopnosti myšlení v praxi využívají běžné inteligenční testy. 

Přesto že nejsou zcela úplně uspokojivým nástrojem, nebylo v současné praxi zatím nalezeno 

nic užitečnějšího, co by pomohlo při nejrůznějších problémech. Samotný termín inteligence ve 

smyslu  mentálního  vývoje  bývá  definován  např.  jako  schopnost  přizpůsobovat  se  novým, 

nenaučeným, situacím na základě pochopení úplného souboru nejrůznějších vztahů. Právě na 

základě  běžných  inteligenčních  testů  bývá  stanoven  inteligenční  kvocient  (IQ).  Podle 

dlouhodobých (vzhledem k vývoji jedince, longitudinálních) výzkumů však IQ obecně nemusí 

být  konstantní  u  všech  jedinců,  přestože  to  u  některých  dětí  platit  může.  V rámci  jedné 

výzkumné studie byly tzv. projektivním testem osobnosti vyšetřovány děti, které v průběhu od 

3 do 12 let dokládaly velmi významný vzestup IQ (někdy až o 40 – 50 bodů IQ) a srovnávány 

s dětmi, u nich byl naopak zjištěn pokles IQ. Bylo zde také rozpoznáno, že souvisle se lepšící