Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

natolik nepotřebuje, a ve vztahu mezi učitelem a žákem se jedná už spíše o jistou vztahově 

doplňující roli. Běžně zde autorita učitele ručí za určité sociální normy, které dítě respektuje. 

Často však učitel nemusí mít osobní význam, což především u starších dětí ani nemívá. Názor 

učitele má časem spíše hodnotu informace, jež je akceptována podle toho, v jakém je vztahu 

k přijatým  normám,  zkušenosti  a  aktuálnímu  sebehodnocení.  Nejdůležitější  význam  pro  děti 

má, zda jeho nároky odpovídají pravidlům, která by měla být stanovená jasně dopředu. Pokud 

se  učitelovy  požadavky  od  těchto  pravidel  liší,  jsou  dětmi  považovány  za  nespravedlivé 

a odmítají se jimi řídit. 

Pokud dítě má dostatečně spolehlivé jistoty, jimiž je zaopatřen především rodinou, umožňují 

mu pak soustředit se také na různé vztahy s vrstevníky. Za jednu z nejvýznamnějších potřeb 

dítěte  ve  školním  věku  lze  považovat  právě  potřebu  kontaktu  s vrstevníky.  Jako  nezbytný 

předpoklad  pro  pozdější  rozvoj  hlubšího  přátelství  a  intimních  vztahů  značným  způsobem 

slouží  především  zkušenost  s různými  kamarádskými  vztahy.  Dá  se  tvrdit,  že  každé  dítě 

středního školního věku vyžaduje býti akceptováno vrstevnickou skupinou. 

17 

Jedním  z mezníků  socializace  je  identifikace  s vrstevnickou  skupinou,  kde  vrstevníci  dokáží 

uspokojit mnohé potřeby, byť některé z potřeb bývají uspokojovány i rodiči, takže mohou být 

překrývány i jimi (Vágnerová, 2000). 

Sullivan  (1953,  in  Vágnerová,  2000)  poukazuje  na  význam  vrstevníků  jednak  pro  již