Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

ne. Tito učitelé zřejmě nikoliv.

5. Spolupráce třídních učitelů v procesu adaptace žáků na 6. třídu 

ZŠA: S bývalými třídními učiteli žáků, se školním pedagogickým pracovištěm (SPP) tvořeného 

z výchovného poradce, metodika prevence, součástí je i školní psycholog. 

ZŠB: Se kolegy na druhém stupni některých předmětů. Jeden z učitelů i s bývalými učiteli žáků, 

druhý  učitel  však  nikoliv,  nekontaktuje  ani  bývalou  třídní  učitelku.  Dále  spolupráce  se  školní, 

případně externí psycholožkou, jeden z těchto učitelů je sám metodik prevence, sledují klima ve 

třídách,  podchycení  náznaků  patologických  jevů.  Neosobní  spolupráce  s pracovníky 

z pedagogicko-psychologické poradny.  

ZŠC: S veškerými učiteli, kolegy různých předmětů. Na dané škole nemají učitelé kabinety zvlášť, 

mají  společnou  sborovnu.  Spolupráce  s vedením  školy,  výchovným  poradcem,  preventistou, 

komunikace na hodně dobré úrovni. Školní psycholog zde není,  mohou  však oslovit externího 

psychologa. 

ZŠD: Spolupráce s psycholožkou, ředitelkou, bývalými učiteli z 1. stupně žáků současné třídy, 

s kolegy jiných předmětů. Úzká spolupráce především se školní psycholožkou. 

– Tentokrát bych celkově u všech škol usoudil, že jejich vzájemná spolupráce je v rámci jejich 

kompetencí protektivním faktorem zvládání zátěže žáků spojeného s přechodem na druhý stupeň. 

6. Vnímání důležitých informací žáků 

ZŠA: Nejdůležitější je zdravotní stav žáka a informace o vážných poruchách chování. 

67 

ZŠB: Oba učitelé se shodují, že známkám nepřikládají velkou váhu, dále že pokládají za důležité 

takové  informace  od  žáků,  které  pocházejí  od  kolegů,  především  z jejich  zkušeností.  Jeden