Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

práci s třídním kolektivem, s problémovými žáky, na komunikaci s rodiči, duševní i tělesný vývoj 

žáků.  

 ZŠB:  Přímo  podle  praktických  zkušeností,  oba  učitelé  hovořili  o  „hození“  do  třídnictví.  Jeden 

z učitelů  tvrdí,  že  se  to  nedá  naučit,  údajně  ani  vysokým  školám  by  se  nemělo  vyčítat,  že  to 

nenaučí, je třeba si tuto skutečnost prožít se všemi problémy; tvrdí, že mu to však šlo a zjišťuje, 

že je to  stále lepší a je vlastně rád, že to  na něj přišlo  najednou. Druhý  z učitelů  uvádí  pomoc 

starších kolegů v kabinetě prostřednictvím rad a kontroly. 

ZŠC: Tento učitel má již zkušenost s třídnictvím jednoho třídního kolektivu po celou jeho školní 

docházku na 2. stupni ZŠ, tedy kolektivu, jež prošel od 6. do 9. ročníku, a udává, že při svých 

počátcích třídnictví se ptal kolegů s delší praxí, co má jak dělat, v čemž mu pomáhali, a nyní zase 

sám předává nabyté zkušenosti dalším kolegům. 

ZŠD:  Zde  se  tito  učitelé  třídními  učiteli  stále  učí,  zvláště  pak  jeden  z nich,  který  je  učitelem 

s celkovou  praxí  2.  rokem  a  třídnictvím  úplně  1.  rokem.  Uvádí,  že  nejdůležitější  je  na  počátku 

získat k žákům přístup, prokázat jim svou poskytovanou oporu. Netvrdí, že by se měl na třídnictví 

učit  nějak  speciálně,  podotýká  dále  zejména  podporu  zkušenějších  kolegů,  kteří  poradí 

s dokumentací či organizací třídních schůzek. 

 –  Daná  výpověď  je  především  čistě  z pohledu  začínajícího  učitele,  který  se  právě  nachází