Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

tato hodnota nelze srovnat s jinou výslednou hodnotou, proto usuzuji, že z ní ani nemá smysl tvořit 

graf. Jde o celkovou adaptaci všech zkoumaných žáků 6. tříd, tedy ze všech škol. 

Celková adaptace všech zkoumaných žáků 6. tříd (v rámci intervalu hodnot ⟨-2, 2⟩, kde hodnota 

-2 by znamenala teoreticky reálně naprosto nejhorší možnou adaptaci, nebo chcete-li neadaptaci 

a hodnota  2  naprosto  nejlepší  adaptaci  žáků  6.  tříd  na  přechod  z prvního  na  druhý  stupeň  ZŠ) 

vyjádřená číselnou hodnotou, je (+)0,68.  

Pokud toto číslo zaokrouhlíme na jednotky, získáme číslo  (+)1,  a pokud bychom  jej například 

přiřadili k nabízené odpovědi u otázek 5 – 30 mnou sestaveného dotazníku (tedy -2 – rozhodně ne, 

-1 – spíše ne, 1 – spíše ano a 2 – rozhodně ano) a doplnili k tomu slovo adaptování, mohli bychom 

jednoduše při tomto logickém úsudku odpovědět, že:

Zkoumaní žáci 6. tříd jsou na přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ celkově spíše adaptováni. 

Případně: 

Celková adaptace zkoumaných žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý stupeň je spíše dobrá. 

Nyní se dostáváme k hlavní části se zpracovanými výsledky v grafech, komentáři těchto výsledků 

a hlavně potvrzování, případně vyvracení stanovených výzkumných hypotéz (označených H1. až 

H7.). 

V H1. jsem formuloval, že úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na 

druhý stupeň ZŠ je nižší u městských (větších) škol než u vesnických (menších škol). 

71 

Graf č. 1: Závislost úrovně celkové adaptace žáků 6. tříd na typu obce zkoumaných škol  

Z grafu  však  vidíme,  že  v rámci  mého  výzkumného  vzorku  celková  adaptace  žáků  6.  tříd  na