Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

vyrovnat. Koneckonců, vývoj bez postupného vystavování se zátěži a jejího zvládání v podstatě 

ani není možný.  

Podle Vygotského lze tvrdit, že dítě dokáže zvládnout zátěž s malou pomocí nebo pod vedením, 

pokud je tato zátěž na hranici možností dítěte. Podstatné je především podotknout, že z pohledu 

dospělého mnohdy ani nedokážeme tolik vnímat, co pro dítě může být zátěží. 

V souvislosti s vývojem dítěte je potřeba rovněž brát zřetel skutečnost, že vývoj neprobíhá ve 

všech  oblastech  rovnoměrně,  a  tedy  dítě  může  být  schopno  zvládat  situace  v některých 

oblastech,  v jiných  zase  nikoliv,  případně  může  být  v nich  i  pozadu.  Pokud  má  dítě  nějaké 

nedostatky,  není  vhodné  na  ně  poukazovat,  ale  pracovat  s nimi  vhodnějším  a  přiměřeným 

způsobem. Někdy se vlastně jistá jeho potřebná dovednost může rozvinout jen nepatrně později, 

což není nic v nepořádku. 

Dítě  se  totiž  za  příznivých  podmínek  v rámci  nejrůznějších  zátěžových  situací  vyvíjí  zcela 

běžně (Stuchlíková a kol., 2005). 

Pro rozvoj dospívajícího dítěte je přiměřená zátěž nezbytnou součástí.  Nepřiměřená 

zátěž  však  může  vést  také  k dlouhodobému,  případně  i  trvalému  a  nezvratnému  poškození 

mladého  člověka.  Z nejzákladnějšího  hlediska  má  význam  dlouhodobé  neuspokojování 

fyzických  potřeb,  zejména  potravy  a  příznivých  fyzikálních  podmínek  pro  život.  V našich 

kulturách sice tyto potřeby nebývají uspokojovány spíše jen velmi výjimečně, nelze však zcela