Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

konkrétními příklady (Tyrlík, 2012). 

Mareš  (2001)  vykládá  v souvislosti  se zátěžovou  situací  u  dětí  o  souboru  závažných 

procesů ve společnosti,  což označuje jako psychosociální stres. Pod tímto psychosociálním 

stresem se chápou psychologické procesy, které vyplývají ze sociálních faktorů (společenských 

okolností).  Jde  o  procesy  závislé  na  společnosti  a  zároveň  ve  společnosti  zakotvené,  jež 

zpravidla způsobují mnohé rušivé projevy jako procesy rozmrzelosti či úzkosti. To je možné 

rovněž z hlediska současného pojetí označit jako subjektivní či psychologický distres. 

Psychosociální stres ve své podstatě také způsobuje neschopnost jedinec, aby zamezil procesům 

vnímání,  zapamatování  či  představování  si  přítomnosti  zátěžové  situace,  jež  mohou  ve 

skutečnosti,  případně  pouze  v jedincově  fantazii,  zásadním  způsobem  přibývat,  případně 

mohou oddalovat stavy, které jsou jedincem oceňované či potřebné. (Kaplan, 1996) 

Zmíněným  subjektivním  distresem  můžeme  mít  tedy  na  mysli  jistou  zkušenost 

s neuspokojováním  potřeb.  Za  zátěžové  situace  či  okolnosti  lze  považovat  jednak  vlastní 

znevýhodňující  vlastnosti  či  chování  jedince,  jednak  také  jednání  jiných  osob,  jež  daného 

jedince zatěžuje. Případně také znevýhodňující výsledky společného jednání jedince a jiných 

osob zároveň. 

Psychologický distres však dále také závisí na skutečnosti, jakým způsobem daný jedinec vnímá 

a kognitivním, ale také emotivně hodnotícím způsobem on sám dané okolnosti vykládá. A to