Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

například luxování. 

Mezi únikové mechanismy patří také negativismus. Jedná se o techniku vzdorovitosti. Dítěti 

může  poskytovat  jistou  míru  ochrany  proti  dospělým,  kteří  ho  přehlížejí,  vnucují  mu 

bezohledně  své  názory,  požadavky,  případně  omezují  jeho  samostatnost  či  ohrožují  jeho 

důstojnost.  V takové  situaci  dítě  v podstatě  mnohdy  riskuje,  že  bude  potrestáno,  za  účelem 

zachování si svého názoru či postoje, alespoň do určité míry (Čáp a Mareš, 2001). 

V souvislosti  s adaptačními  technikami  bych  ještě  zmínil  tzv.  obecný  adaptační 

syndrom, o kterém  se zmiňuje Stuchlíková (2005), který souvisí  s  psychosomatikou. Jde o 

reakci na působení mimořádné zátěže, tedy na stres. Tento syndrom popsal Hans Selye. 

Na počátku  tohoto syndromu  je  poplachová reakce, při níž dochází  k přípravě na zvládnutí 

zátěže díky vyplavení hormonů. 

Projevuje se například zúžením cév v kůži (aby tělo v případě zranění nekrvácelo), zrychlením 

tepu  srdce,  dechu,  snížením  napětí  trávicího  traktu,  rozšířením  zornic  či  husí  kůží.  (Praško, 

Prašková, 2001)  

Je-li tato počáteční  reakce nedostačující,  dochází  k fázi  rezistence, během  níž je organismus 

připravován na dlouhodobé vzdorování stresu. (Stuchlíková, 2005) 

Podlehne-li organismus stresoru, může dojít až k jeho vyčerpání a hroutí se. Při takovém stavu 

se projevují například příznaky deprese, případně smrtí. (Křivohlavý, 2009) 

Zmíněné  obranné  mechanismy  či  techniky  běžně  mívají  různou  podobu  či  formu. 

Obranné  mechanismy  tedy  mohou  být  adaptivní  či  adaptivnější,  méně  adaptivní  či