Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

kontext, případně také jednotlivci či instituce, které jsou dítěti oporou. 

Můžeme zde rozlišit dva typy faktorů, které usnadňují zvládání zátěže. Jsou jimi vnitřní 

a vnější zdroje zvládání zátěže. (Mareš, 2001) 

Za vnitřní zdroje, které mívají pro zvládání klíčový význam, lze považovat především: 

35 

Odolnost dítěte (resiliency). Můžeme ji považovat za úspěšné adaptování (chápané v celé šíři 

jako schopnost, proces i výsledek), jež nastalo i přes okolnosti, které pro jedince představují 

náročnou  výzvu  či  ohrožení  (Garmezy  a  Masten,  1991,  in  Mareš,  2001),  případně  jako 

schopnost pružně se vrátit do původního stavu (Patterson, 1995, in Mareš, 2001). Uvádějí se tři 

základní zdroje odolnosti u dětí, kterými heslovitě jsou: mám, jsem a mohu dokázat (Grotberg, 

1995, in Mareš, 2001) 

Optimismus  neboli  optimistický  způsob  vysvětlování  příčin  úspěchů  a  neúspěchů.  Vychází 

z výkladu, že osobní úspěchy jsou chápány jako záležitosti osobní, niterné a trvalé. Kdežto za 

neúspěchy  a  nepříznivé  jevy  jsou  považovány  záležitosti  vnější,  výběrové  či  dočasné 

(Stuchlíková, 2005). 

Naděje. Bývá chápána jako cílově zaměřené kladné očekávání. Její součástí je smysl jedince 

pro úspěšné stanovení odpovídajících cílů v minulosti, přítomnosti i budoucnosti (tzv. agentura) 

a jedincem vnímaná schopnost vytvářet úspěšné plány činnosti k dosažení těchto cílů (Snyder, 

1994, in Mareš, 2001). 

Vnímaná kontrola a řízení (perceived control), která je vymezená jako přesvědčení, že člověk 

určuje své vlastní vnitřní stavy a své chování, ovlivňuje své prostředí a je schopen dosáhnout