Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

– 7 až 15 – 16 let. Naše základní vzdělávání je do struktury současných vzdělávacích systémů 

trvale  mezinárodně  začleněno.  Odlišnost  však  spočívá  s organizačním  řešením,  neboť 

v rámci formování vzdělávacích systémů se pro jednotlivé existující typy vzdělávacích institucí 

hledaly  přechody  a  skládaly  se  do  navazujících  stupňů  za  účelem  vytvoření  podmínek 

umožňujících plynulý přechod k vyšším stupňům vzdělávání. 

Přechody mezi stupni, případně institucemi, jsou spojené se souborem problémů, jistě nejen 

organizačních. Tyto problémy jsou povahy psychologického, sociálního, ale i pedagogického 

(Walterová a Greger, 2011). 

Kvůli rozmanitosti vzdělávacích systémů, odlišnostem jejich struktury a typů škol, byla 

jako  východisko  srovnávání  použita  právě  klasifikace  ISCED,  jež  rozlišuje  7  úrovní 

vzdělávání, z nichž jsou pro tuto diplomovou práci důležité především: 

úroveň 1 primární vzdělávání (ISCED 1) odpovídající prvnímu stupni ZŠ 

a úroveň 2 nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2) odpovídající druhému stupni ZŠ. 

Úroveň 3 vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3) pak již odpovídá střední škole (SŠ). 

Mohlo by se zdát, že v rámci jedné instituce jsou běžně slučovány úrovně 2 a 3, tedy nižší a 

vyšší sekundární vzdělávání pod jednotným sekundárním vzděláváním. Tomu by však u nás 

odpovídal  jen  speciální  případ  sloučení  nižšího  a  vyššího  gymnázia,  v rámci  osmiletého 

gymnázia. 

Povinné  základní  vzdělávání  ale  obsahuje  primární  vzdělávání  (první  stupeň  ZŠ)  a  nižší 

sekundární vzdělávání (druhý stupeň ZŠ). Obě tyto úrovně náleží instituci základní škola (ZŠ).