Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

může zeptat, pokud něčemu nerozumí a že se alespoň některému z učitelů může svěřit, má-li 

nějaké trápení. 

Kottkamp, Mulhern a Hoy (1987, in Mareš, 2001) vymezují následující klíčové faktory 

sociálního klimatu: 

1. ředitelovo vstřícné a direktivní (přikazující) chování vůči učitelům, 

2. zaujetí učitele pedagogickou prací, frustrovanost učitelů, 

3. učitelovo přátelské chování ke kolegům. 

Na základě těchto faktorů je možné usuzovat, nakolik je klima školy otevřené či uzavřené. 

Otevřené  klima  školy  se  projevuje  vzájemnou  důvěrou,  zaujetím  učitele  pro  pedagogickou 

práci.  Ředitel  školy  jde  svým  podřízeným  osobním  příkladem,  učitelé  s vedením  školy 

spolupracují,  navzájem  si  také  pomáhají.  Pravidla  chodu  školy  jsou  srozumitelná  a  trvalá, 

povinnosti lidí a jejich potřeby jsou citlivě vyvažovány. Chování učitelského sboru je otevřené 

a upřímné. 

Roesler, Midgley a Urdan (1996, in Mareš, 2001) tvrdí, že způsob pedagogické práce 

se odvozuje od toho, jak škola chápe smysl výchovy a vzdělávání, žákovský úspěch, tedy které

cíle si daná škola klade. Tyto cíle mohou mít dvojí charakter: 

1. dosažení dokonalosti u žáků prostřednictvím pečlivě vybraných úkolů (skutečně jde o rozvoj 

žáka), 

2. dosažení pouze relativní dokonalosti vzhledem ke spolužákům (jedná se o sociální srovnávání 

schopnosti žáků či soupeření mezi žáky o postavení ve třídě). 

V obou případech žáci jinak vnímají pojetí školní úspěšnosti, tedy jinak hodnotí své úspěchy 

a neúspěchy. Pocity nejistoty ve škole, nespokojenosti se školou, frustrace z hodnocení nebo 

zpochybňování  sebepojetí  jsou  častější  v případě  druhém.  V tomto  pojetí  však  nejde  tedy