Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

Stěžejní pro mou diplomovou práci je tedy přechod mezi vzdělávacími úrovněmi 1 a 2 (tedy 

mezi  primárním  a  nižším  sekundárním  vzděláváním)  v rámci  jedné  instituce,  která  je 

v České republice základní škola. 

Podle Walterové (2011) tento přechod, včetně přechodů z rodinné výchovy do školy a mezi 

jinými  vzdělávacími  úrovněmi,  má  zásadní  význam  a  systémový  charakter  pro  většinu 

40 

vzdělávacích systémů. Tím, že však přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ probíhá v rámci 

jedné instituce (ZŠ), lze ho označit za systémový přechod. Jelikož probíhá „pod střechou“ 

jedné základní školy, bývá označován za skrytý a výzkumně opomíjený. 

V rámci  školního  vzdělávání  je  přechod  mezi  vzdělávacími  úrovněmi  1  a  2  charakteristický 

věkem okolo 11 let ve většině vzdělávacích systémů, přičemž obvykle bývá rovněž přechodem 

do  jiné  školní  instituce.  Z mnoha  důvodů  je  totiž  považován  za  hlavní  mezník  povinného 

vzdělávání určeného veškeré populaci a za stěžejní situaci z hlediska vzdělávací dráhy žáka. 

Oba stupně se totiž liší organizací, ale také povahou kurikulai způsobem vyučování a učení 

žáků (Walterová a Greger, 2011). 

5.  Faktory zátěže na straně školy 

Za  východisko  této  kapitoly  je  považován  především  přechod  z prvního  na  druhý 

stupeň ZŠ jako soubor faktorů zátěže a jako výzva tohoto přechodu pro adaptaci dětí. 

Dále je rovněž klíčové podotknout, že v rámci psychologické povahy, zmiňované v předchozí 

kapitole jako jeden z problémových hledisek přechodu, je zde podstatné především vývojové