Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

o výkon, schopnosti nebo úspěch či neúspěch, ale spíše o pozitivní vztahy mezi učiteli a žáky, 

pocit sounáležitosti se školou  u žáků, ale i  u učitelů,  oporu a pomoc poskytované žákům ze 

strany učitelů, zamezování strachu a úzkosti v mezilidských vztazích, apod. Vše zmíněné totiž 

vždy ovlivní postoje žáků k učení, na jejich školní výsledky či dokonce změny osobnosti žáků. 

42 

V této  souvislosti  patří  zásadní  postavení  v rámci  klimatu  školy  zejména  sociálnímu 

klimatu  školní  třídy,  což  je  mikrosociálním  prostředím,  ve  kterém  se  pohybují  žáci.  Toto 

prostředí ovlivňuje jejich učení a chování. 

Klima školní třídy je vytvářeno: 

kvalitou školní výuky, 

kvalitou vztahů mezi učiteli a žáky, 

uznáním žákova úsilí 

a snahy ze strany vyučujících (Mareš, 2001). 

V rámci  teoretického  výzkumu  v podstatě  související  s výsledky  výuky  je  známa  například 

teorie kompatibility vývojové fáze s prostředím (Wigfield a kol., 1991, in Walterová, 2011), jež 

zahrnuje pojetí prostředí školy ve vztahu s naplněním vývojových potřeb žáků a studentů 

především v období pubescence, případně následným vývojovým obdobím. 

Podle výzkumných zkušeností Roeserta, Eccleho a Sameroffa (2000, in Walterová, 2011) mají 

třem  základním  náznakově  vyjádřeným  potřebám  pubescentů,  kterými  jsou  kompetence 

(způsobilost),  autonomie  (samostatnost)  a  vytváření  kvalitních  vztahů  s ostatními,  odpovídat 

tyto charakteristiky sociálního klimatu: 

1.  Organizační  charakteristiky  školy,  které  zahrnují  silné  vedení,  příležitosti  pro  všechny