Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

věci, které se mu v životě dějí, jsou nekontrolovatelné (Stuchlíková, 2005). 

Naučená  bezmocnost  obvykle  mívá  nesnadno  překonatelné  důsledky  v oblastech  emoční 

bilance  (převažují negativní  pocity),  motivace  (jedinec ztrácí  motivaci  něco se svým  stavem 

dělat  a  stává  se  lhostejným  či  odevzdaným),  ale  také  v poznávacích  procesech  (drží  se 

naznačených vyložených schémat a nedokáže nahlédnout, v čem by mohly být chybné). Navíc 

dítě běžně nemá zájem se z této situace dostat, neboť to vyžaduje značné velké úsilí, respektive 

mnohdy ani neví jak. Nenahraditelná by zde mohla být právě přízeň sociální opory, je-li však 

k dispozici a funkční (Seligman, in Stuchlíková, 2005). 

Pesimistický vysvětlovací(explanační)styl se vyskytuje u dítěte se sklony vysvětlovat příčiny 

špatných výsledků jako stálé, globální (celkové) a vůči sobě vnitřní, kdežto příčiny dobrých 

jevů jako nestálé, specifické a vůči sobě vnější (Eisner a Seligan, 1996, in Mareš, 2001) 

Zásadními vnějšími rizikovými okolnostmi, které můžeme hledat v okolí dítěte, jsou 

sociální faktory, ke kterým patří především nepříznivé rodinné vlivy (rozporné výchovné styly, 

rozvod  rodičů  či  jejich  nezaměstnanost,  atd.)  nepříznivé  vlivy  vrstevníků  (oběť  nebo  aktér 

šikanování,  vliv party s negativními  hodnotami nebo rozchod s kamarádem  či  kamarádkou), 

nepříznivé  vlivy  školy  (nevhodné  způsoby  zkoušení  a  hodnocení  žáků,  negativní  postoje  a 

očekávání učitele vůči žákovi vedoucí ve vzájemné konflikty, negativní klima školy či školní 

třídy  vedoucí  v konflikty  žáka  se  spolužáky,  sociální  izolace  žáka  ve  třídě,  špatné  známky,