Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

společenských potřeb je důležitá potřeba být milován, být vážen, být uznáván, potřeba někam 

patřit, potřeba identity (sebeuvědomění jedince) či potřeba bezpečí (Křivohlavý, 2001). 

House  a  Kahn  (1985,  in  Mareš,  2001)  člení  sociální  oporu  na  začlenění  jedince  vytvořením 

vztahů, existence společenské sítě a její  struktury a opora sama se svým funkčním obsahem 

(hledisko společenskoemoční, sloužící jako nástroj, informační a oceňující).  

Dítěti zároveň tato síť společenských vztahů poskytuje vztahový rámec pro hodnocení samotné 

zátěže, ale rovněž i společensky přijatelné způsoby jejího zvládání. 

Někteří jedinci si však během stresující události na blízku nikoho nepřejí, přítomnost dalších 

lidí může u nich vyvolat jako by zážitek distresu, někdy však jen do jisté doby, než se uklidní. 

Jinými komplikovanějšími případy jsou, když jedinec ocitnutý v nouzi sociální oporu očekává, 

avšak  ta  nepřichází,  což  může  i  vícenásobně  prohlubovat  původní  distres  (Mareš,  2001). 

Uvedení  tohoto  faktoru  je  rovněž  důležité,  protože  souvisí  s  mými  výzkumnými  otázkami 

17 – 202, z dotazníku pro žáky 6. tříd, které jsou zaměřeny přímo na vnímání podpory dítěte ze 

strany školy a učitelů, kamarádů, spolužáků a rodičů. 

Zvládací  pomoc  (coping  assistance).  Chápeme  tím  jednání  osoby,  jež  je  pro  dítě  sociálně 

významná  a  pomáhá  mu  stresující  situaci  zvládnout.  Jedná  se  v podstatě o  spojení  zvládání 

zátěže a sociální opory. Podpůrné aktivity této společensky významné osoby obsahují na jedné 

straně její podnět ke zvládání zátěže, na druhé straně také její konkrétní pomoc při zvládání této