Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
maladaptivní; z jiného hlediska je lze rovněž rozdělit na normální a patologická, apod.
Příkladem vyloženě nežádoucí techniky je například agrese fyzickým násilím, únik s pomocí
alkoholu a drog, atd.
Rozdíly v těchto obranných mechanismech či adaptivních technikách můžeme vyjádřit
různými podobami zvládání zátěže (anglicky coping). Obvykle jde v podstatě o dvojice
strategií, přičemž jedna z nich je přijatelnější a druhá méně přijatelná. To zpravidla rovněž
32
záleží na zvláštnostech jedinců, na konkrétní situaci a podmínkách, ve kterých se daná situace
odehrává (Čáp a Mareš, 2001).
3. Zvládání zátěže u dětí
Jedna z nejčastějších definic zvládání zátěže je podle Lazaruse a Folkmanové (1984,
in Mareš, 2001). Tito autoři vymezují zvládání jako kognitivní a behaviorální (týkající se
chování) úsilí jedince zvládnout, případně tolerovat či zmírňovat požadavky, které zatěžují,
nebo dokonce přesahují psychické zdroje jedince a jež se neustále mění.
Podle novější definice Kohna (1996, in Mareš, 2001) jde o vědomé adaptování se na stresor.
Odlišuje se tak od obranných mechanismů, jež bývají neuvědomované.
Rozlišuje zvládání na:
1. Zvládací strategie (užíván také anglicky termín coping). Jedná se o zvláštnosti zvládacího
procesu. (Mareš, 2001; Stuchlíková, 2005)
Podle Stuchlíkové (2005) při zvládání mimořádné zátěže existují tři hlavní strategie:
a) orientace na řešení problémů, který způsobil zátěž,
b) orientace na zvládnutí emocí, které stres provázejí a
c) únikové reakce (prostý útěk, vyhnutí se písemce, užívání uklidňujících látek, popírání vzniklé