Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

v podstatě dokonce mnohem více, než na těchto okolnostech samotných. 

Kromě psychologického distresu, který mívá spíše krátkodobý účinek, může mít psychosociální 

stres  i  důsledky,  jež  dítě  ve  školním  věku  ovlivňují  pomocí  delší  posloupnosti  logicky 

sdružených událostí, přičemž dítě však běžně tuto posloupnost příčin není schopno rozpoznat. 

Za  psychosociální  stres  tedy  můžeme  považovat  okolnosti,  při  nichž  je  bezprostřední  či 

nejbližší stresor chápán jako jev, jež dítě ohrožuje, nebo jako soubor značně obtížných nároků 

kladených na dítě či soubor omezení, která dítěti brání uspokojit rozhodující potřeby, nabýt 

jeho ceněných hodnot, případně se vyhnout působení vlivů, jež dítě samo považuje za škodlivé. 

29 

2.2  Adaptace u dětí 

Na pojem adaptace se lze ohlížet z pohledů různých vědních oborů. Obecně je možné 

tento pojem definovat jako schopnost přizpůsobit se vlivům vnějšího prostředí. 

Marko  (1971)  vymezuje  adaptaci  jako  proces,  při  němž  daný  organismus,  orgán  či  jedinec 

vstupuje do vztahu harmonie či rovnováhy se svým prostředím. 

Z pohledu  psychologie  můžeme  dále  rozlišovat  kromě  pojmu  adaptace  také  pojem 

adjustace. 

Podle Míčka (1984, in Řezáč, 1998) je adaptace přizpůsobování organismu, respektive podle 

Řezáče (1998) přizpůsobení se podmínkám a přijímání podnětů z okolí. 

Adjustace  je  pak  podle  Míčka  (1984)  pokládána  za  přizpůsobování  se  osobnosti,  potažmo 

podle Řezáče (1998) přizpůsobení se společenskému prostředí. 

Marko (1971) adjustaci dějí na osobní a sociální.  

Osobní adjustacírozumí míru vnitřní harmonie v samotné osobnosti neboli kontrolu svých citů.