Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

rozdělit do několika okruhů (podproblémů). Následně se každý z nich dále konkretizuje otázkami. 

Stejně jako u interview, jsou otázky obsahem dotazníku. Lze je rovněž považovat za jednotlivé 

prvky dotazníku. V případě, že se nejedná jen o tázací formu otázek, ale také  o výrok oznamovací 

formy, můžeme otázky v dotazníku označit jako položky (Gavora, 2010). 

V dotazníku bývají obvykle otázky uzavřené, kdy výzkumník nabízí předem daný výběr odpovědí. 

Nejvhodnější  bývá,  jestliže  je  u  každé  položky  počet  možností  výběru  stejný  a  hodnotitelný 

stejným nebo alespoň obdobným způsobem.  

Častými  dotazníky  jsou  však  také  s polouzavřenými  otázkami,  kdy  kromě  výběru  odpovědí 

v rámci jedné položky nabízí výzkumník také uvedení jiné odpovědi. 

Někdy  se  však  také  můžeme  setkat  s otevřenými  otázkami  v dotazníku,  kdy  výzkumník 

respondentovi umožňuje zcela volnou odpověď. 

Do svého výzkumu jsem zahrnul především „povinné“ otázky uzavřené, avšak na závěr dotazníku 

jsem zařadil i jednu dobrovolnou otázku otevřenou. 

Délky dotazníku by měla být jen taková, aby výzkumník získal všechny potřebné údaje. Neměl 

by však v žádném případě respondenty unavovat, aby se vyplňování dotazníků nestalo povrchním 

či bezmyšlenkovým „zaškrtáváním“ náhodné odpovědi. Měla by tedy být jistým kompromisem 

mezi požadavky výzkumníka a schopnostmi a zájmem respondentů. Obvykle se v praxi používají 

dotazníky  kratší  než 45  minut (Gavora, 2010). Při dotazování  žáků 6. tříd byla dána, případně 

údajně dána, celá vyučovací hodina trvající 45 minut. Většina žáků však dotazník bez problému