Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

stihla vyplnit do 20 minut. 

Kromě  výběru  a  realizace  výše  uvedených  metod  jsem  také  formuloval  a  zdůvodnil 

následujících 7 výzkumných hypotéz: 

H1. Úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ je nižší u 

městských (větších) škol než u vesnických (menších škol). – Čím je škola větší, tím více žáci 

mohou v dané škole pociťovat anonymitu, být méně v osobním kontaktu s učiteli, či mít obavy 

z nového velkého prostoru. Čím je škola naopak menší, vesnické školy, tím více žáci mohou 

sebe v rámci školy vnímat v rámci užšího komplexu a pociťovat větší míru sounáležitosti. 

H2. Úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ je vyšší 

u dívek než u chlapců. – V souvislosti se zvládacími (copingovými) strategiemi ve srovnání u 

mužů a žen, potažmo chlapců a dívek, ženy například vyhledávají více sociální oporu a také je 

jim více poskytována, což může být účinné v situaci obav z nadcházející změny a vyrovnání se 

s ní (Křivohlavý, 2009). 

58 

H3. Úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ se liší  

v závislosti na organizačních okolnostech souvisejících s tímto přechodem (typy organizačních 

způsobů  přechodů,  dřívější  setkání  žáka  s jeho  současným  třídním  učitelem,  zkušenost  žáka 

s vyučováním  různými  učitelů  v různých  předmětech).  –  Pokud  žák  s přechodem  na  druhý 

stupeň  ZŠ  přichází  do  neznámého  prostorového  a  sociálního  prostředí,  může  to  být  pro  něj