Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

jelikož jsem ho jednak neprováděl jen s jedním třídním učitelem, ale se 7 učiteli žáků 6. tříd, proto 

jsem používal ustálenější, jednotnější formulace otázek pro všechny zúčastněné učitelé, jednak 

tedy navazuje na zmíněný dotazník, který je sám od sebe metodou kvantitativní, neboť i já jsem 

v rámci svého výzkumu jím oslovoval větší počet respondentů, tedy žáků 6. tříd. 

Dotazník  je  výzkumná  metoda,  která  oproti  rozhovoru  umožňuje  především  rychleji 

hromadně získávat údaje od většího počtu odpovídajících. Jedná se v podstatě o nejčastější metodu 

pro získávání údajů vůbec (Gavora, 2010). Upřednostňuje se před rozhovorem zejména v situaci, 

kdy je obtížné hledat odpovědi ptaním se jednotlivých lidí tváří v tvář, a zároveň kdy potřebujeme 

položit jednu stejnou sadu otázek právě většímu počtu lidí najednou (Ferjenčík, 2000). 

Ferjenčík (2000) považuje dotazník za určitý specifický typ interview, a to za  standardizované 

interview předložené v písemné podobě. 

Za výhody dotazníku lze tedy zejména považovat  

• úsporu času a finančních prostředků,  

• skutečnost, že data lze v dotazníku obvykle lépe kvantitativně (číselně) vyhodnotit. 

Nevýhodami dotazníku jsou však  

• menší pružnost, neboť nelze vhodně klást případně potřebné doplňující otázky,  

• formulace otázky nemusí být dostatečně srozumitelná všem, 

• obvykle nižší věrohodnost dat, jelikož respondent může vybírat odpovědi náhodně bez rozmyslu, 

• pro přípravu dotazníku je zapotřebí větší pečlivosti než u interview (Ferjenčík, 2000). 

Nejdůležitější je především na počátku konstruování dotazníku jasně stanovit cíl. Ten by měl být 

konkrétní a promyšlený.  

57 

Promyšlená by měla být i struktura dotazníku, kdy je nejprve potřeba základní otázku (problém)