Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

Zásady organizace státu

• organizační hledisko popisuje vzájemné vztahy mezi státními orgány, a to nejen v právem založené podobě, ale také v podobě, v jaké se mnohdy i fakticky vytvářejí

• zásada nezávislosti: projev teorie dělby moci

• zásada souřadnosti: vypovídá o postavení státních orgánů na téže úrovni (orgány se stejnou mírou pravomoci a odlišující se předmětovou nebo rozsahovou stránkou působnosti, např. ministerstva, soudy na místní úrovni, státní zastupitelství na místní úrovni atd.)

• zásada koordinace (slaďování činnosti): zejména prostřednictvím zákonů (v případě soudů) a dalších právních předpisů (orgány státní správy) a prostřednictvím interních normativních instrukcí (státní zastupitelství)

• zásada subordinace (nadřízenosti a podřízenosti)

• zásada koncentrace a dekoncentrace: zejména rozhodovacích pravomocí; absolutní koncentrace je výjimečná a nepraktická

• zásada decentralizace: rozhodovacích pravomocí a rozhodovací činnosti autonomních veřejnoprávních korporací

35. Ústava a moderní stát; kořeny vzniku ústavy moderního státu

Kořeny vzniku ústavy

• ústava = zvláštní právní akt nejvyšší právní síly, je jedním z vnějších projevů moderního státu

• není zcela jasné, který z dokumentů byl skutečně první ústavou, ale lze za něj považovat např. Regeringsformen (1634 ve Švédsku upravil organizaci výkonné moci), Utrechtskou unii (1579 mezi sedmi nizozemskými provinciemi vytvořena konfederace)

• s rozvojem kapitalismu se začíná vytvářet nový obraz společnosti (někdy označována jako občanská nebo buržoazní), se kterou je spojena existence ústavy

Ústava

• pojem chápán dvojím způsobem:

• konstituce, zřízení, uspořádání -kořeny již ve starověkém Řecku, dodnes převažuje ve VB

• psaný dokument – zachytit základní pravidla organizace a fungování státní moci a její vztahy ke společnosti (pojem moderního státu)

Kořeny vzniku ústavy moderního státu

• označení stát zavedl 1513 Machiavelli (Vladař) → vytlačilo res publica, civitas, regnum, imperium…

• stát je výsledkem vývoje středověké společnosti k novým mocenským strukturám

• státnost = vlastnost, kvalita → všechny státy bez ohledu na populaci či velikost jsou si rovny

Prvky moderního státu:

• povaha státní moci

• roztříštěná moc feudálů se koncentruje v rukou panovníka a aparátu → centra moci postupně reprezentována i v organizaci státu v různých orgánech

• reálná dělba se postupně mění ve formální dělbu moci mezi jednotlivé orgány

• stát není chápan pod osobou monarchy-vlastníka (patrimoniální teorie), postupně se vyděluje ze společnosti, stává se jejím reprezentantem

• se vznikem konstituční monarchie nový právní subjekt – lid → moc přechází na něj

• místo královských regálů postupně úplná kompetence státu

• právnická osoba (veřejnoprávní korporace osob)

• mocenský monopol – povinnost všech se mu podřídit, zakazuje svémoc, civilizovaná spol.

• racionální stát

• odděluje se od církve – sekularizace, založen na pozitivním právu (legitimace ústavou, ne Bohem)

• moc se stává předmětem právní úpravy – juridizace politiky (její právní regulace)

• v 19. a 20. stol. i k judicializaci (polit. a mocenské spory = předmět soudního řízení)

• myšlenka suverenity (Bodin) se začíná projevovat uvnitř, ale i mezi státy navzájem – vznikají základy mezinárodního práva

  • státní aparát