Státověda vypracované otázky

- monokratické a kolegiální zásady

- výkonné orgány jsou obvykle monokratické (ne vláda), samosprávné kolegiální

- jmenovací a volební zásady

- jmenovací - oblast státní správy (vláda, ústřední a územní orgány)

- volební – orgány samosprávy, prezident, kancléř, členové Spolkové rady ad

Činitele ovlivňující zásady veřejné správy:

- historický vývoj

- ústavní řešení vztahů mezi nejvyššími státními orgány

- tradiční podoba uplatňování některých z těchto zásad

- správně územní uspořádání státu

- míra a rozsah samosprávy

- demokratičnost prostředí

- charakter koncepčně pojímané úlohy státu

Kontinentálně evropský systém místní správy

- dvojkolejnost místní správy – působení dvou relativně nezávislých správních okruhů

- 1) orgány místní státní správy (prefekti ve Francii a Itálii, zemští radové a prezidenti v SRN)

- je řízena vládou

- 2) volené orgány místní samosprávy

- následek emancipačního vývoje místní samosprávy x centralizovaná správa za absolutismu

- původně francouzský model – v německu modifikován a poté převzat k nám

- smíšený model – orgány místní samosprávy mají kromě místně samosprávných funkcí i část přenesené místní státní správy – přenesená působnost, v ČR obce a kraje

Angloamerický model státní správy

- odlišné historické a politické podmínky vývoje

- vývoj byl vytvářen zdola

- základní systém místní správy je tvořen orgány samosprávy x orgány státní správy plní spíše komplementární funkce a netvoří odpovídající druhou kolej místní správy

1. Ústřední orgány státní správy *

- rozsáhlá skupina orgánů státní samosprávy

- společné znaky: ústřední a výkonný charakter, specializovaná věcná působnost, řídící pravomoc vůči podřízeným orgánům

- liší se ústavně politickým postavením vedoucího (je členem vlády – ministr, státní sekretář, předseda, není členem vlády – ředitel, přednosta, prezident)

- o jejich postavení rozhoduje vztah k některému z nejvyšších orgánů a zákonodárcova představa o specifikaci objektu jejich působnosti

- je důležitá forma vlády (parlamentní – mají samostatnou působnost, prezidentská – jsou podřízeny prezidentovi)

- zbůsob ustavování ministrů a vedoucích ústředních orgánů státní správy - hlavně jmenovací princip, volební princip, někdy kombinace

- formy kontroly – interpelace, dotazy, otázky

- ministr má právo (nebo na vyzvání povinnost) účastnit se schůzí parlamentu

- institut vyšetřovacích výborů – zřízené parlamentem za účelem vyšetřování věcí veřejných (USA, SRN, Itálie, Rakousko, ČR)

- politická odpovědnost vlády a jejích členů

- resortní princip – odpovědnost ministra za řízení a rozhodování ve svěřené oblasti

- ministři mají odpovědnost ústavní a služební