Státověda vypracované otázky

- další subjekty (advokacie a notářství) – nejsou součástí státního mechanismu

- jiné prostředky - mezinárodní úmluvy a mezinárodní smlouvy – zakotvení lidských práv, možná existence zvláštních orgánů pro dodržováví těchto úmluv

- orgány působící jako mezinárodní soudy: Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, Evropský soudní dvůr v Luxemburgu, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

1. Soudnictví. Nezávislost soudců a soudů *

Soudnictví

- základní složka moderního právního státu, nejdůležitější prostředek ochrany práva

- soudy jsou vázány jen těmi nejautoritativnějšími standardy – ústavní a zákonné předpisy a mezinárodní smlouvy + pravidly soudní procedury

Soudní pravomoc:

- civilněprávní – spor mezi stranami

- trestněprávní – rozhodován o vině, případně trestu

- správněprávní – přezkoumávání rozhodnutí vydaných správními orgány

- ústavněprávní – ústavnost zákonů a dalších předpisů včetně IPA

- jiná – pravomoc svěřená soudům kvůli jejich nezávislému postavení (volební věci, rozpuštění politických stran)

Vývoj soudnictví:

- absolutismus – panovník odstranil stavovské soudnictví, soudy podřízeny přímo jemu

- 17. - 18. století – myšlenky oddělení soudní moci od zákonodárné a výkonné (Montesquieu)

- u nás kabinetní justice – absolutistický panovník mohl věc rozhodnout místo soudu, sám vyhovět odvolání, zastavit řízení nebo udělit milost, rozhodnutí = Machtspruch

- později princip práva na zákonného soudce

- panovník měl právo soudce poučit, přesadit, potrestat nebo předat případ jinému soudci

- soudci byli královskými úředníky, svou funkci vykonávali nepřetržitě – soudní mašinérie

- inkviziční zásada – povinnost soudu vyhledat důkazy pro i proti a rozhodnout

- útrpné právo

- 19. století – návrh Kroměřížské ústavy – nezávislost soudnictví

- 20. století – sekretariátní justice v době vlády jedné strany, poté návrat k nezávislosti

Zásady organizace a fungování soudnictví:

- Act of settlement (Anglie 1701), Ústava USA (1787), osvícenský absolutismus v Prusku, Deklarace práv člověka a občana (1789, Francie), Ústava Belgie (1831)

- u nás – za Josefa II se objevují zárodky moderní podoby soudnictví, poté 1848 a 1867 Státní základní zákon č. 144/1867 ř. z., o soudní moci

Principy:

- úprava postavení a působnosti jen na základě zákona

- doživotní jmenování, samostatnost a nezávislost soudců

- vázanost soudů jen zákonem, možnost přezkoumávat podzákonné předpisy

- ústnost a veřejnost jednání

- obžalovací zásada

- porotní rozhodování o vině v závažných trestných činech, politických a tiskových zločinech

- císař mohl udělit milost

- omezení stanovených zákonem o dpovědnosti ministrů

- oddělení soudnictví od správy na všech stupních, zavedení správního soudnictví