ÚP otázky 117 stran

69.2 Pravomoc a působnost ministerstev, organizační pravidla

• Ústavou určená pouze pravomoc ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy = vyhlášky (čl. 79/3)

• věcná působnost ministerstev = resortní princip, spravují záležitosti přikázané zákonem, právní úprava je dvojí → obecná (určená hlavně v ZZM) a zvláštní (pro jednotlivá ministerstva)

• výčet otázek v působnosti jednotlivých ministerstev stanovuje ZZM (kde ministerstvo má pravomoc ústředního orgánu státní správy a také otázky organizační, koncepční, iniciativní)

• ministr vystupuje jako představitel ministerstva, někdy také jako samostatný subjekt

• začátek funkčního období ministra je jmenováním, zaniká odvoláním prezidentem na návrh předsedy vlády, vzdáním se funkce (demise), úmrtím

• zásady jednání pro činnost ministerstev:

  • zásada zákonnosti = dodržování právních předpisů a dohled u nižších správních úřadů

  • zásada koordinace a spolupráce = výměna informací a podkladů mezi ministerstvy

  • zásada subordinace = činnost ministerstev řídí vláda (odpovědnost nese resortní ministr), ministerstva řídí činnost nižších správních úřadů v jejich působnosti

• PS k ministerstvům nemá prostředek jako vyjádření nedůvěry, tím je posílena stabilita vlády a hlavně jejího předsedy, který smí navrhnout prezidentovi, aby člena vlády odvolal z funkce

69.3 Státní služba

• zmíněna v čl. 79 /2 Ú → „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon“ = záruka existence státní služby (úřednický stav)

• zákon o státní službě byl přijat, ale účinnost od 1. 1. 2015

70 Zvláštnosti normotvorby výkonných orgánů a prostředky k její kontrole.

• problematika moci výkonné upravena v Hlavě III. Ústavy (čl. 54-70), výkonnou mocí je prezident, vláda, ministerstva a jiné správní úřady, orgány územní samosprávy, státní zastupitelství

• výkon moci právními akty (nařízení, vyhlášky, správní akty) nebo politickými akty (ve vztahu k Parlamentu – např. zprávy, poselství, vedení války, styky se zahraničím)

70.1 Normotvorba prezidenta ČR

• s výjimkou doby dekretální pravomoci prezidenta za WWII prezident nevydává předpisy

• prezident nemůže podat návrh zákona (viz čl. 41 Ú), disponuje ale suspenzívním vetem, kdy může vrátit přijatý zákon (ne ústavní zákon) + zákony podepisuje (čl. 62i Ú)

• sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (může přenést na vládu nebo její členy)

70.2 Normotvorba vlády ČR

• má zákonodárnou iniciativu (čl. 41/2 Ú) a vyjadřování se k zákonům do 30 dnů od doručení

• normotvorná činnost vlády se řídí Legislativními pravidly vlády

• vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích = generální zmocnění (čl. 78 Ú) → jedná se o oprávnění k druhotné, prováděcí podzákonné normotvorbě (secundum et intra legem)

• účelem nařízení je rozvést zákon do větších podrobností a uvádět jej v život, nařízení musí být obecné (dopadat na neurčitou skupinu adresátů); je vyhlašováno ve Sbírce zákonů

• nařízení vlády bez vazby na zákon (praeter legem) a proti zákonům (contra legem) jsou vyloučena