3. odpovědník VS

̶

V domácím prostředí však převažuje názor, že:

̶

1/ Základ odpovědnosti v podobě výkonu veřejné moci je veřejnoprávní (nerovnost)

̶

2/ Avšak samotný odpovědnostní vztah je soukromoprávní (rovnost)

̶

Ve výsledku určitý „smíšený institut“

̶

Některé aspekty regulovány právem veřejným (zejména skutkové podstaty deliktního
jednání, požadavky na výkon veřejné moci a některé procesní aspekty)

̶

Některé jsou regulovány právem soukromým – občanským zákoníkem (zejména pojem újma,
rozsah a způsob jejího nahrazování/odčiňování a příčinná souvislost)

̶

V čem se liší od obecné odpovědnosti za škodu?

1/ Odlišný škůdce

̶

Škůdce = nositel veřejné moci, typicky stát

̶

Jeho postavení v rámci odpovědnostního vztahu je ale rovné (viz dříve)

̶

Ovšem u ne všech nositelů veřejné moci musí být tato odpovědnost upravena (pak zbývá
odpovědnost soukromoprávní, viz dále)

̶

Pozn.: škůdcem nebude přímo orgán veřejné správy/moci (jako její vykonavatel), v důsledku
jehož postupu ke škodě došlo (jelikož není právním subjektem)
2/ Škoda má původ ve výkonu veřejné moci

̶

Předpokladem vzniku odpovědnosti je zvláštní deliktní jednání (skutkové podstaty, resp.
formy odpovědnosti), spojené s výkonem veřejné moci

̶

ČR = 2 formy odpovědnosti:
- Vydání (nezákonného) rozhodnutí

- Nesprávný úřední postup
(Viz dále k zákonu č. 82/1998 Sb.)

̶

Ovšemjak bylo uvedeno dříve, VS nevystupuje pouze mocensky, je proto třeba rozlišovat, kdy
je vykonávána veřejná moc (resp. jde o předmětné „deliktní jednání“)

̶

„Výkon veřejné moci“ ve správním právu tradičně

̶

- vrchnostenské (nerovné) postavení a vystupování orgánů veřejné správy (moci) vůči
adresátům

̶

- zpravidla spojováno s rozhodováním o subjektivních právech a povinnostech

̶

Judikaturou ovšem chápán relativně široce, což umožňuje podřazení širšího okruhu případů
(např. také veřejný ochránce práv, který zásadně mocensky nevystupuje)

̶

V zahraničí někdy rozlišováno v rovině odpovědnosti za výkon veřejné správy („Liability for
public administration“)

̶

Z uvedeného je zřejmé, že veřejný ochránce práv je státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1
OdpŠk. Není přitom rozhodné, že v rámci své činnosti nerozhoduje o právech a povinnostech
jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve
smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk musí totiž nutně zahrnovat výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci,
kterou je státní orgán ze zákona nadán, byť by tato pravomoc spočívala například v
poskytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv. Výkon této pravomoci je pak
úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle
§ 13 odst. 1 OdpŠk. (Nejvyšší soud, 30 Cdo 4118/2015)
3/ Odpovědnost nevyžaduje zavinění